V roce 1921 napsal Karel Čapek svůj román Továrna na Absolutno, ve kterém předpovídá možnost výroby obrovského množství energie z nepatrného množství hmoty. To bylo ovšem vědecky pozorováno až o 17 let později.
Poprvé bylo štěpení atomu pozorováno roku 1938 německými chemiky Otto Hahnem a Fritzem Strassmannem (za nedoceněného přispění Lise Meitnerové) u izotopu uranu 235. V roce 1944 byla za tento objev udělena Nobelova cena za chemii.
Karel Čapek ve svém románu Továrna na Absolutno, který napsal již v roce 1921 ukazuje kam by se mohla dostat lidská společnost pokud by dostala k dispozici reaktor (v knize nazýván karburátor) a ten zajistil neomezené množství energie. Čapek ještě povýšil materiální štěpnou reakci hmoty o duchovní element a zavdal při reakci vzniku nehmotnému Absolutnu, které vstupovalo do srdcí a duší lidí jako čiré osvícení. Každý kdo se ocitl poblíž reakce se začal chovat nadmíru boha bojně a oduševněle. Začal se zbavovat majetku a kázal všeobjímající lásku. Čapek v díle píše o tom, že při zániku hmoty vzniká velké množství užitečně využitelné energie, např. k vytápění, ale také dávka tzv. Absolutna, dnes bychom řekli duchovna, které zůstává v étheru a významně reaguje s člověkem na duševní úrovni.
Je fascinující číst od Čapka nejen Továrnu na Absolutno, ale i další jeho prorocké romány, např. Bílou nemoc, která nemá daleko od předpovědi kovidu. No uznejte, nemoc která postihla celé lidstvo, ale je smrtelná pouze pro staré, mladým se vyhýbá. Není na ní adekvátní lék. A ten kdo s lékem přijde je pronásledován jako zločinec. A ten název Bílá nemoc. Není náhodou korona prámě označení bílé záře. Nechám na každém.
Za zmínku stojí jistě i další Čapkovi knihy jako Válka s mloky, ve které předpovídá migrační krizi, nebo Krakatit, ve které se mu podařilo tak skvěle předpovědět jaderné katastrofy, které přišly až desetiletí po vydání.
Je zkrátka báječné, že i my Češi máme svého Nostradama, ale na rozdíl od něj uměl Čapek své proroctví napsat do velmi poutavých kulis, přenádherným jazykem. Myslím, že právě to je důvod proč je Čapek tak oblíbený po celém světě a možná stále ještě nedoceněný domácím publikem. Stále je v nás možná zapsán jen jako ten, koho jsme museli čist povinně ve škole a komu jsme tenkrát v útlém věku ještě nedokázali tolik rozumět. Návrat k Čapkovi ve zralejším věku je osvěžující.
