Konec experiemtu Homo Industriales. Za zkázu planety může vynález elektřiny.

Neudržitelnost stávajícího směřování lidského vývoje nás zahnalo do slepé uličky. Jak z ní ven se dozvíme při zkoumání příčin. Je to ale jen pro silné nátury. Bude potřeba se nadobro vzdát elektřiny?

To co nás jako lidstvo zahnalo do slepé vývojové uličky byla ušlechtilá touha po nasycení mnohých. Díky industrializaci bylo možná masově produkce a více jídla se dostalo k více lidem. To zní velmi ušlechtile. Roztočilo to ovšem inflační spirálu ve které se začalo více lidí rodit, méně umírat a rostoucí populace chtěla víc a víc a pokroky v industrializaci to umožňovali. Nešlo to zastavit. Respektive zastavuje se až nyní a to v lepším případě zatažením záchranné brzdy, v tom horším, nárazem do zdi. Nyní jsme v situaci, kdy už si každý uvědomuje nutnost změny, ale málokdo si umí představit, nebo snad ví, jaká by měla být.

Pokud bychom se chtěli držet pevně příčit a být tvrdí a krutí označili bychom za původce, který vše odstartoval elektrickou energii. Dokud byl člověk odkázán pouze na mechaniku, možnosti, které měl by se daly označit za dlouhodobě udržitelné. Až v okamžiku, kdy mezi nás zavítala nová generace světlonoše, který nám tentokrát neukázal jen jak zkrotit živel ohně, ale rovnou jak "oheň" zotročit, uvěznit, pracovat a v další generaci i vytvářet ze samotné hmoty. Tento okamžik byl jako startovní výstřel a exponenciální vývoj ve všech oborech, od té doby, zahájil sprint na jehož konci nyní bilancujeme a znovu a znovu definujeme a snažíme se pochopit význam slova udržitelnost.

Pokud bychom tedy opět chtěli spekulovat o návratu ke kořenům, měli bychom se zamyslet nad tím, zda by tímto návratem neměl být návrat právě do doby před vynálezem elektřiny, kdy člověk pracoval se silami, které má plně pod kontrolou. Víme o existenci komunit, které se rozhodli žít dobrovolně bez elektřiny (např.Amišové). Ve světle popsaných okolností, lze pohlížet na jejich způsob života z nového úhlu pohledu. V minulosti mohlo naše ego tyto komunity považovat za zaostalé, ale co když právě oni jsou těmi osvícenými, kteří již vědí jak nato, aby byl život na Zemi udržitelný. Možná jsme to právě my, kdo potřeboval industriální, dvou set letou exkurzi do sci-fi industriální budoucnosti, aby si na vlastní kůži vyzkoušel šílenost a důsledky neudržitelného konceptu.