Modelky a boule v kalhotách...

Slovo, které některým mužům jen při vyslovení způsobuje boule v kalhotách – modelka… a jak je to s těmi modelkami a jejich mužskými obdivovateli doopravdy?

Každý máme nějaké povolání a používáme nějaké pracovní nástroje, pro někoho je nezbytným pracovním nástrojem lopata, pro jiného notebook a pro mě – kromě nůžek a tužky – jsou to modelky. Troufám si říct, že jsem těchto "pracovních  nástrojů" ve své praxi použila nesčetněkrát a mám s nimi spoustu roztomilých zážitků.

Jako když jsem dělala velkou autorskou dvouhodinovou přehlídku, sto padesát modelů, vyčerpávající několikaměsíční práce… a já spokojená, že se dílo podařilo, jsem si šla dát konečně zaslouženou dvojku na následující raut. Můj kamarád byl z přehlídky nadšený - tetelila jsem se blahem ze svého úspěchu a pak jsem se zaposlouchala do toho, co se vlastně ve skutečnosti skrývá za jeho nadšením a slyším: ty gazely, jak tam chodily po tom molu, ty gazely...to bylo úžasné….vrněl… A jak se ti líbily moje modely? jsem se naivně zeptala. Nechápavě se na mě podíval : jaké modely?

Když někde v pánské společnosti řeknu, že jsem módní návrhářka, v mužích chlapácích okamžitě vyroste nebývale jejich ego a nabídnou mi výpomoc v šatně při oblékání modelek. Ha. Ha. Ha.

V práci jsme přijali nového kolegu, tak jsem se rozhodla ho vzít na jednu příjemnou přehlídku, kterou dělá pravidelně můj kamarád módní návrhář Luděk na Moravě. Můj kolega v oboru doposud nepracoval, nedovedl si představit, co ho čeká, tak jeho reakce byly naprosto neutrální. Žádná přehlídka ega se nekonala, tak jsem si říkala, že to bude fajn, že to zvládne. Vešli jsme do šatny, já se chystala na fitting a modelky ke mně jedna po druhé přistupovaly, braly si modely, které jsem jim vybrala a chystaly se do nich oblékat. Samozřejmě, že při zkoušení mají modelky na sobě většinou jen malé tělové tanga, neb modely nesmí být ničím rušeny. A tak se ty krásné gazely, téměř nahé, oblékaly a můj kolega jim měl pomáhat stahovat těsné šaty přes hlavu, zapínat sukně v pase, šněrovat korzety….

Můj kolega ovšem stál bledý, pohled zabořený do šatů visících na štendru a do ucha mi šeptal roztřeseným hlasem : paní Havlíčková, omlouvám se, tohle nezvládnu,  potřebuju panáka, jsem přece jen normální chlap. Chápala jsem ho, byl to opravdový chlap, přiznal se a nedělal ramena jako někteří.

Hrdinové….

Můj manžel, se kterým jsme kdysi dávno dělali spoustu přehlídek, vždycky v šatně říkal: nestyďťe se milostivá, každý fotograf je tak trochu lékař…. a na přehlídkách byl nadšený, jak si některé modelky při přebíhání z jedné šatny do druhé, přikrývají prsa lodičkama…

Fotografové to zvládají a nemusí být čtyřprocentní.

Nemají to ty krásné holky tak jednoduché ve všem. Jak se mi svěřila moje kamarádka, jedna z finalistek miss: víš oni se nás ti normální, hodní, bezvadní chlapi bojí. Bojí se, nás oslovit, že budou odmítnuti, že my chceme něco mimořádného, že nás zajímá jen výše konta. A nakonec stojím na rautu a osloví mě jedině ti, kteří nemají žádné emoce, pochyby o sobě, kteří by mohli své sebevědomí rozdávat. A o které by sis ani kolo neopřela….

A přitom většina z modelek jsou úplně normální hodné holky, jako my ostatní romantické duše, které hledají hodného manžela a bezva tátu pro své dvě roztomilé a šarmantní dětičky…

Většinou, jsem řekla.