Když jsem se nastěhovala do Prahy, byla jsem nadšená z MHD, tedy konkrétně z metra. Nejvíce mě fascinovaly výstupy na stanicích Můstek. Ještě po několika letech s mým orientačním smyslem, nebo spíše „nesmyslem“ jsem v 90% vyšla na zcela jiné straně Václavského náměstí, než jsem chtěla. Nebudu ani zmiňovat, že bloudění na přestupech bylo mým častým „hobby“ jak si prodloužit cestu často o více než několik minut.
Dnes, když mám praxi na výstupech a dokonce ani na přestupech se neztrácím , MHD připravilo další libůstky, které mi každé ráno zvednou adrenalin v těle. Vím, je to přece jen MHD, co bych vlastně chtěla. A tak chci veřejně vyjádřit, co bych si přála za svých 550,- Kč měsíčně.
Bylo by fajn, kdyby ranní autobusy z Depa Hostivař směrem na Štěrboholy jezdily pravidelně, kdyby nevynechávali celé spoje v určitou hodinu s odůvodněním MHD, že s tím nemůže nic udělat, protože jsou prostě dopravní zácpy. Případně když už se poštěstí že stihnou svůj stanovený odjez, aby nevyjížděli dříve.
V neposlední řadě bych si přála, aby nejezdili životu nebezpečné autobusy, jako se to v poslední době několikrát stalo. V jednom dokonce byl nápis že rekonstrukce vozidla byla provedena v roce 1991 a tudíž tento vůz byl dle mého odhadu starý minimálně 30 let. Bylo to více než zřejmé a já si jen říkala jestli vůbec dojedeme alespoň tam kam potřebuji, nebo nás v polovině cesty řidič požádá o roztlačení kolosu. Naštěstí jsme dojeli … , a já se mohla vrátit ve vzpomínkách na svá mladá léta. Nejsem velký znalec aut, ale tento autobus bych nazvala „veteránem“ ve velice špatném stavu.
Dnešní ranní linka 163 s označením 7370 ale naprosto předčila i ty nejhorší představy, které často mám ve chvíli, kdy přicházím na zastávku s pocitem, že zda přijede nebo ne je 50 na 50.
Prostřední dveře tohoto vozu byly „mimo provoz“. Nejsem si jista, zda velmi malý nápis zvenčí na dveřích „mimo provoz“ a uvnitř ocelová tyčka se zámkem je zcela bezpečný v případě kdyby se stala nehoda. Cestující u autobusu si toho obvykle nevšimnou a i v případě zastávky na znamení stojí a čekají, až se otevřou dveře. To tedy v případě že si řidič všimne, že cestující znamení zmáčkl. Chudák slečna, která dnes čekala u dveří a než si všimla tyče musela přejít k jiným dveřím a ty ji přivřeli tak, že málem nevystoupila a autobus se s ní rozjel stylem napůl běžíš napůl jedeš :(. Nakonec byla ráda, že vystoupila, snad stihla být v práci včas a věřím, že neměla žádné zranění. Mimochodem, příjezd byl téměř bez chyb, pouze o 3 minuty později a to i přes to, že dnes byla zácpa na trase.
A tak chci tímto DP Praha poděkovat za téměř denní adrenalin při používání jejich služeb, které jsou vlastně v tomto případě vždy 50 na 50. Buď pojedu nebo ne, buď bude cesta bezpečná nebo ne. A sdělit jim, že nemám pochopení pro 50% službu za 100% cenu. Ráda bych, aby si vedení Dopravního podniku v Praze a s nimi ruku v ruce páni radní odpovědni za dopravu občas zkusili na této a zajisté i jiných linkách ranní cestování. Budete mít adrenalinu na celý den a třeba vymyslíte, že by šlo nasadit jeden autobus (pokud možno funkční) navíc aby v případě „nečekané“ komplikace na trase, vyjel další.
A jak se staví MHD k písemné stížnosti? Třeba takto …
„ …. trasa linky číslo 163 je vedena na komunikacích se silným individuálním provozem dopravy. Nejkritičtější dopravní situace na lince vzniká v oblasti Běchovic. Tato situace je bohužel pro provoz na pozemních komunikacích hlavního města Prahy běžným stavem. …. Dovolte mi, abych se Vám omluvila za komplikace při cestování. Nepravidelnost provozu autobusové linky, kterou jako dopravce zajišťujeme, byla způsobena provozní situací, kterou nemáme možnost ovlivnit … Věřím, že omluvu i mé vysvětlení přijmete s pochopením a zůstávám s přátelským pozdravem … „
