S dobrou zkušeností jdi někam!

Člověk dnes a denně zažívá nějakou zkušenost. Špatnou, dobrou nebo neutrální. Ať se jedná o služby všeho druhu, nebo jednání se státní správou a mnoho dalších. 

Je zajímavé sledovat, že lidi zajímá vždy ta špatná, o dobré pochybují, zda si ji nepíší dodavatelé služeb nebo výrobků sami, aby se pochválili.

Když se podívám na své blogy, také píšu obvykle kritiku. Ať v Albertu, když mi prodavačka řekla, že je jí můj problém „dvě“, nebo o pojišťovně, které se nechce pojistně plnit.

Pochvalný blog aby u mě člověk pohledal.  

Dobrou zkušenost člověk přejde s příjemným pocitem. Špatná ho štve a myslí na ni mnohem déle a snaží se o ní podělit kde může (tedy aspoň já). 

Nejsem úplný psavec příběhů. Osobní si moc na blog nepouštím a ty cizí nevyužívám.  

Napadlo mě to dnes, kdy jsem si dovolila pochválit na internetu služby jednoho portálu. Hned se mi začali ostatní diskutující vysmívat, že pracuju pro předmětnou firmu a že to PR jako zaměstnanec mám lépe zakamuflovat.

I já jsem paranoidní k informacím, které dostávám a tak se vlastně ani nedivím.

Ale pokud jsem já podezřelá s pozitivní reakcí, není stejně podezřelý pisatel té negativní? Důvodů by se našlo dost (pracovník konkurenční firmy, zhrzený zaměstnanec atd.).

Jen si říkám, zda nás opravdu pozitivní zkušenosti vůbec nezajímají?

Proč tedy funguje už x let např. Heuréka nebo hledáme recenze, které by nás "jemně navedly“ zda služba, výrobek nebo restaurace apod. jsou opravdu kvalitní. 

Není větší okruh lidí, kteří nějakou službu zkusili, než na internetu.

Pokud bych se řídila doporučením mých blízkých známých, který je třeba do 100, tak bych chodila do stejných restaurací, dívala se na stejné filmy nebo jezdila do stejných míst.

Nic nového, pro mě dosud nevyzkoušeného, bych nezažila.

Co mě tedy dnes potěšilo?

Tulipány, které mi kvetou ve váze už několik dní (chválím obchod, který je prodává a svého muže, který mi je kupuje).

Koření, které jsme koupili a po kterém skutečně řecké „bifteki“ chutnají autenticky (výrobce koření nekecá o chuti na obalu).

Řemeslník, který se ozval po týdnu a konečně jsme si dohodli termín opravy elektřiny (to ale ještě uvidíme, jak dopadne).

Pracovník společnosti s kterou spolupracuji a projevil „selský rozum“ při řešení nastalého problému

a mnoho dalších maličkostí, které dokáží zpříjemnit den.

A co mě dnes naštvalo?

Výrazně snad jen ti paranoidní diskutéři. 

Řidič spediční firmy, který se neozval kdy měl a já ho naháněla, nakonec přijel a dovezl mi moji největší dnešní radost – nový péřový polštář.

A co vy?