Kdo opravdu selhal u paterčat?

V posledních týdnech jsou přímo národním tématem děti. Česká paterčata a bratři Michalákovi. U obou kauz jsou lidé rozděleni na tři skupiny, vlastně u paterčat na čtyři, možná i pět (stejně jako je těch dětí).

Všichni prostě máme nějaký názor.

Ač jsem neměla v úmyslu psát blog o paterčatech, nedá mi to. Myslím, že posledním impulzem byla úvaha komentátora Martina Zvěřiny v Lidových novinách. Zde je vysloven názor o labilní „patronce“ paterčat, která by vlastně vůbec neměla pracovat ani nijak fungovat v sociálních službách.

V tuto chvíli jsou paní Rulíková-Vítková a rodina paterčat doslova „na kordy“, ale kde je ten prvopočátek? Myslím že u narození, nebo spíš o něco dříve.

Paterčata se narodila 2. června 2013 a Dohodu o pracovní činnosti Ministerstvo práce a sociálních věcí uzavřelo s paní Rulíkovou-Vítkovou 10. února 2014, kde pracovní činností byla koordinace péče o rodinu s prvními českými paterčaty (viz Vytýkací dopis uveřejněný v Lidových novinách)

To znamená, že jak před porodem (nevím kolik měsíců nebo týdnů), ale také po narození těchto dětí, více než 7 měsíců stát, potažmo MPSV, situaci vůbec neřešil a vše nechal na dobrovolné pomoci a práci paní Rulíkové-Vítkové. Veškerou komunikaci s úřady, založení a vedení sbírky, pomoc s administrativou a dalšími jistě nemalými úkony vůči státní správě a zajištění faktické pomoci rodině prostě nechali na jednom dobrovolníkovi.

A tak si kladu otázky:

Proč se MPSV nezačalo zajímat mnohem dříve o tuto rodinu?

Pokud se zajímali, proč trvalo více než 7 měsíců než byl vyřešen alespoň smluvní vztah s paní Rulíkovou-Vítkovou či někým jiným?

Proč se dnes MPSV doslova „bije v prsa“, jak této rodině pomáhalo, pomáhají a budou pomáhat dál?

Proč všechen ten doslova cirkus?

Právě proto, že státní správa prostě selhala, tak jako v mnoha jiných případech lidí, kteří potřebují skutečnou a rychlou pomoc.

Ano, sociální pracovníci jsou vázáni mlčenlivostí a zdá se momentální "kauza" neetická ze strany paní Rulíkové-Vítkové. Od kdy je v tomto případě tato mlčenlivost určena?

Jak moc bylo etické chování ostatních pracovníků MPSV v tomto případě? Čekání a zdrženlivost snad s pocitem "ono se to nějak vyřeší"?

Jak jsem již uvedla, všechny komentáře jak diskutérů u článků, tak "profesionálních" novinářů jsou v podstatě  pouhými dohady, případně řešení důsledků. Ale skutečná fakta, která můžeme i my (ne)zainteresovaní posoudit jsou tyto dvě data 2.6.2013 a 10.2.2014.

Prosím, pokud se budete účastnit diskuze pod tímto blogem, mějte na paměti, že neřeším etnickou ani jinou příslušnost zúčastněných,  jak v tomto blogu, tak nikde jinde. Děkuji.