Už jako malé dítě jsem milovala korbáčiky, ty pravé slovenské, které stály 1,- Kčs vyrobené na Kysucích nebo v Tatrách a byly z ovčího mléka. Od té doby uplynulo spoustu času, a já stále hledám tu skvělou chuť ovčího sýra, na kterou nemůžu zapomenout.
Dnes, kdy jsem už velká holka, vrhám se na prodejce „ovčích sýrů“ na trzích (v obchodech to už nezkouším, tam tu pravou chuť nikdy nepotkám). A protože je čas předvánoční, s trhy se přímo roztrhnul pytel. Na každém je minimálně jeden stánek se „zaručeně“ ovčími sýry. Jaké je mé zklamání, když si nějaký koupím a zjistím, že na nálepce je jako jedna ze surovin „kravské mléko“. Protože jsem se s tím setkala u mnoha stánků, říkám si, že evoluce pokročila dál, než jsem se snažila kdy vůbec domyslet.
Ovce začaly dávat kravské mléko!
Ale bohužel není to o evoluci, je to jen o vychytralosti prodejců a naivitě nás zákazníků. Ano, přiznávám, pokaždé si naivně nějaký ten korbáčik nebo parenicu koupím a pak opět zjistím stejný fakt. Zase jsem naletěla.
Předevčírem jsem objevila jeden stánek, který mi chuť nezapomenutelného dětského zážitku začal opět připomínat. Sýr není zabalený do igelitu, stojí celkem dost, ale musím říct „heuréka“, je to on. A tak se snad příště osmělím a zeptám se paní prodavačky, u které jsem momentálně denním hostem, zda jejich ovce jsou opravdu ovce a kdy zase prodejci přijedou polaskat moje chuťové pohárky.
Pokud máte podobnou chuťovou „úchylku“ jako já a jste z Prahy, prozradím vám svůj objev. Ten stánek je nenápadný s malým nápisem "ovčí sýry" na Andělu hned vedle vánočního stromu. My hledači pravého ovčího sýru si přece musíme pomáhat.
