Jdete někam, nevíte kam. Bude tam někdo, nevíte kdo. Ale závěr je splnění vašeho malého přání. I tohle se může stát, ale ne mně.
Myslela jsem si to, až do jednoho říjnového večera. Ale od začátku, od nedávného začátku.
Jednoho večera jsem se ocitla na Spartě. Tedy stadionu Sparty, se kterou hrál Baník. A i když to byla moje fotbalová premiéra, Baník Spartu neporazil. Nenápadně jsem mu fandila v sektoru Sparťanů. No, prý to až tak nenápadné nebylo, ale žádný Sparťan mě nepolil pivem. Takže dobrý. Dobrý až do středy, kdy jsem tento srdeční zápas odnesla zvýšenou teplotou a týdením pobytem doma. Jo, to se může stát.
Za týden se přítel během dne ujišťoval , zda jsem už skutečně o.k. Byla. A tak mi přišla zpráva. Dnes v 19,00 hodin jedeme tramvají na jednu kulturní akci, bude tam někdo, koho znáš. Fajn. Chtěla jsem se nechat překvapit a tak jsem dokonce nezaměstnala ani svého přítele googla aby mi prozradil, co se dnes v Praze koná.
Večer před odjezdem jsem "nenápadně" zjišťovala, co si mám obléct. Bude tam zakouřeno, tričko, košili, šaty?? Prý tak normálně. No dobrá.
Na zastávce jsem vyzvídala, kam to jdeme a hlavně kdo tam bude. Nic jsem z něj nedostala. A tak si nahlas přemýšlím. No Richard tam asi nebude, ten má koncert s Kryštofem až koncem října a představa že by tam byl, mě fakt dost rozesmála. Kryštof je totiž jedna z mála kapel, kterou poslouchám, sleduju a vím, jaké jsou novinky.
No tak jsme jeli, prý jedeme na Žižkov a vystupujeme u fotbalového stadionu. Tak to mě malinko polilo horko a zeptala jsem se, jestli zase bude hrát Baník. A prý ne, možná až příští rok, kdy spadne do druhé ligy. No od Sparťana ke kovanému ostravákovi jako jsme já to teda fakt bylo „vtipné“.
Na Žižkově jsem se vydali do kopce a já zřejmě z důvodu, že jsem ještě nebyla úplně zdravotně o.k. začala „blouznit“. Z ničeho nic jsem vybafla. „Bude tam Jarouš?“ „Ne, proč prosím tě?“ a já na to „no přece si říkal, že tam bude někdo koho znám a když tam nebude Richard tak jedině Jarouš“. Můj milý kolega z bývalé práce, bez kterého se neobejde žádná „taškařice“. Ale z mých sympatií k ostravské kapele si teda dělal dost brutální legraci. No počkej Jarouši, to budeš ještě koukat!
Když se jsme se vyšplhali do kopce téměř pod Žižkovkou věž vidím Palác Akropolis. Já tam ještě nebyla, tak jsem netušila. Ale před Akropolí žádný poutač na dnešní večer. Prostě nic. Musím říct, že jsem už byla víc než lehce nervozní. A tak jsme vešli a já pořád netušila NIC. Přítel šel koupit vstupenky a já u stojanu s letákem málem omdlela. Byl tam a s ním Michal Viewegh a paní Kočičková (ne Ester ale Kateřina, která dělá skvělé zmrzliny a taky občas píše divadelní recenze). Prostě jsme šli na takovou „intimní“ talk show 7 pádů Honzy Dědka.
Byla skvělá. Michal Viewgh mluvil zajímavě, paní Kočičková nás zasvětila do opravdové zmrzliny a pak. No pak přišel Richard. Richard Krajčo. Bylo to super, obvláště, když jako třešnička na dortu ke mně lehce řečeno, přistálo nové CD Kryštofa, a to přímo z rukou autora a zpěváka této mojí srdeční kapely. Mimochodem, jak mi řekla moje známá, kdo by odolal Nikol, která z první řady dává víc než najevo že to CD prostě musí mít. Malinko se stydím, ale ne dost na to, abych si to CD dnes a denně neužívala ze všech stran. Z MP3 když někam jdu, z PC když cokoliv na něm dělám a omlouvám se sousedům, že občas z věže zní "padám, padám, padám ..." a taky "zatančím, aspoň si zatačním, když už jsme spolu, na kolotoči hlavou dolů ..." v hlasitosti 16 a více.
Co dodat? Snad jen díky mému příteli, který mi dělá takováto překvápka a díky Richardovi za skvělé písničky a nejen ty z Inzerátu. Uvidíme se na koncertu, už se moc těším. Snad mi pánové Kryštofáci odpustí, když s něma opět odzpívám všechny písničky. Jo a Jarka Nohavicu, který na koncertu vystoupí taky, toho našeho barda Ostravskeho, si rozhodně nechám líbit.
Jak říkám, i tohle se může stát. A dokonce i mně .
