Řecké listy.Část 3 To nejlepší z člověka a oliv se získá pod tlakem

Když zhruba 10 dnů před začátkem šampionátu zveřejnili pořadatelé rozlosování naší kategorie 60-65 let, volal mi hned jeden spoluhráč zda vůbec má význam do Řecka jezdit. Přeloženo do spisovné češtiny by se jeho slova dala napsat takto:  Ty řecký „zaměstnankyně vykřičeného domu“  nám daly do skupiny Uruquay, která byla na MS v Brazílii 2011 třetí, pak Slovince, kteří byli pátí a béčko Rusů. Úplně „vyměšují“ i na výsledky loňského ME. Ať jdou s takovým rozlosováním do „análního otvoru“!  Hlavně, že sami si ti „toalety“ nalosovali do skupiny slaboučké Polsko aby postoupili spolu s Brazílií.“

Jeho rozhořčení, jak už vyplývá z použitých slov, bylo zcela na místě. Se Slovinci, kteří se pak stali mistry Evropy, jsme prohráli na ME v Zagrebu 2010 a po dvojím prodloužení jsme jim podlehli i v Brazílii 2011 v boji o 5.místo. Uruguay je standardně za Brazílií druhým nejlepším týmem jižní Ameriky a Rusko „B“ ze Saint Petěrburku pak druhý ruský tým hned za mistry světa i Evropy posledních let z Moskvy. Tedy jak se odborně říká „skupina smrti“.

Začínali jsme se Slovinskem, stačilo ale málo a ani jsme nezačali. Pořadatelé se nijak neobtěžovali uvést u některých hal adresu, ne-li pak GPS souřadnice a tak část našeho týmu dorazila až krátce před zahájením utkání.  Možná proto jsme začali s maximálním úsilím, abychom se co nejdříve dostali do tempa. Obávaní Slovinci nás zřejmě podcenili a naše vedení nás povzbuzovalo do dalšího průběhu utkání. Kamil Brabenec sice střeleckou slinu nechytil, nahradili ho ale jiní. Po několika chybách v závěru jsme ale dovolili Slovincům vyrovnat a šlo se „tradičně“ do prodloužení. To jsme si tentokrát pohlídali a první vítězství bylo na světě. Druhý den již Brabenec ukázal, proč byl v 70.letech  jedním z nejlepších hráčů v Evropě. Uruguay nás sice trápila agresivní obranou až za hranicí pravidel, nakonec jsme ale vítězství vydřeli. Výhra Slovinců nad Rusy nám však zkazila radost. Abychom se dostali do osmičky, bylo třeba Rusy také porazit. To se nakonec podařilo i přesto, že náš soupeř již v průběhu utkání vedl o 11 bodů a postup měl na dosah on. Tři vítězství ve skupině bylo o tři víc, než jsme očekávali.

FIMBA má, na rozdíl od jiných sportovních asociací, také jedno velice dobré pravidlo. Medaili totiž dostávají nejen finalisté bojující o zlato a stříbro, ale i poražený z boje o bronz. Další utkání po dni odpočinku, kdy jsme nastupovali proti Ukrajině, tedy bylo soubojem o postup mezi nejlepší 4 týmy turnaje ale současně i o to, zda si z Řecka odvezeme medaili či ne. Na našeho soupeře ze Lvova nemáme z loňského ME v Kaunasu právě pěkné vzpomínky. Zde nás Ukrajinci za pomoci na černo hrajícímu Moldavci, který sám dal v první čtvrtině 5 trojek, deklasovali v boji o bronzové medaile. Protest u FIMBA se podává s nevratným poplatkem 400 EUR, takže jsme ho nepodali. Tentokrát však moldavská akvizice Ukrajincům chyběla a my naopak podali nejlepší výkon na mistrovství a „pod tlakem“ jsme ze sebe vyždímali vše, co bylo třeba, abychom z tohoto utkání odešli jako vítězové. Bohužel ne všichni, Zdeňka Šebelu z Brna jsme museli s natrženou achilovkou odvézt do nemocnice. Po necelých 24 hodinách nás čekali v boji o postup do finále obhájci titulu z Brazílie, kteří měli snadnou práci se Slovenskem a mohli ušetřit síly na utkání s námi. A to se nakonec ukázalo jako rozhodující. Vydrželi jsme takřka do konce první půle, když však k vyčerpaným hráčům dosedl na střídačku dvě minuty před koncem i Kamil Brabenec, využili jeho absence Brazilci, kteří na rozdíl od nás jsou zvyklí hrát v teplotách kolem 35 stupňů, k získání uklidňujícího náskoku. Na pokus o zvrat ve druhé půli již chyběly síly a tak nakonec dohrávaly utkání na obou stranách druhé pětky.

Protože nikdo nepočítal s účastí v bojích o medaile, odletěli v neděli ráno 3 hráči domů a tak do utkání o 3.místo na světě jsme nastupovali pouze s 8 hráči. S Litvou jsme na světových i evropských šampionátech zatím nevyhráli, bohužel se to nepovedlo ani letos. Opět jsme vedli ale jak postupně hráčům základní pětky ubývalo sil tak soupeř získával převahu. Vyhrál zaslouženě, my ale odcházeli s vědomím, že v plné síle a plné sestavě by jsme to byli my, kdo by si odnesl palmu vítězství. A to je dobré poznání před šampionátem v Ostravě 2014.

Příště a nakonec: Řecké listy. Část 4  Krize žádá úspory aneb stejné medaile.