V době, kdy jsem se ještě věnoval manažerské práci v textilním průmyslu, v době, kdy řada dnes již neexistujících textilek ještě žila v naději, že „někdo něco změní“ a do českého textilního průmyslu se vrátí prosperita, si pár lidí, troufnul bych si vsadit, že původem možná i od nás, vymyslelo výnosný business založený na velikášství mnohých „lodivodů českého průmyslu“.
Na mnohé české firmy přišel dopis, že společnost XY se sídlem kdesi ve Španělsku vyhodnotila příslušnou firmu jako nejkvalitnějšího dodavatele v daném oboru a že zástupce firmy se má dostavit do španělského mořského letoviska, tehdy a tehdy, pro převzetí „ceny za kvalitu“ vyobrazenou v příslušném dopise. Později pak zde nechyběl ani seznam již ohodnocených českých firem. K naplnění podmínek pak stačilo „jen“ si zajistit letenky, vyplnit přihlášku, objednávku noclehů a příslušné firmě vše zaslat včetně peněz na úhradu noclehů a „účastnického poplatku“. Ten činil nějakých 800 USD. No neberte to, když vás čekají 3 dny u moře s vyvrcholením převzetí ceny za kvalitu včetně rautu. Sošek prý měli organizátoři vyrobeno několik desítek tisíc v ceně cca 3 USD za kus a tak do Španělska putovali mnozí ředitelé firem jak z Česka, tak později z Polska, Maďarska i odjinud. Zisk organizátorů za cca 4 roky fungování tohoto „projektu“ musel být enormní. Dodnes se bavím, když na některých webových stránkách prezentují naše firmy, že byly touto cenou ohodnoceny.
FIMBA, tedy mezinárodní asociace basketbalu veteránů mi svým systémem práce velice připomíná výše uvedený projekt. I ve FIMBA si pár „hochů, co spolu mluví“ udělalo z původně vznešené myšlenky sportování veteránů svůj osobní business a i proto se brání jakémukoli spojení s FIBA, tedy s oficiální mezinárodní asociací basketbalu. Podstatně více by o požadavcích a potřebách vlivných představitelů FIMBA mohli sdělit organizátoři MS 2009 v Praze či ti, co připravují ME 2014 v Ostravě. Naštěstí však je toto jediná stinná stránka celého veteránského basketbalového hnutí, které získává stále větší a větší popularitu a v mnoha zemích i finanční podporu ze strany státu. Proti standardním šampionátům mají ty veteránské výhodu v tom, že se jich mohou v jedné věkové kategorii zúčastnit i tři týmy z jednoho státu. Tak lze sestavit jak „výběr těch nejlepších“ z dané země, kteří pak bojují o mety nejvyšší, tak i týmy, které naplňují Coubertinovské heslo „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“.
Tou první cestou včetně finanční podpory státu kráčí např. Brazílie, Chile nebo Dominikánská republika, v Evropě pak především Německo ale i Litva nebo Slovinsko a letos i Řecko. Tou druhou cestou, tedy „za vlastní peníze“ ovšem s o to větší touhou uspět, pak všichni ostatní včetně naší drahé vlasti. A i to je důvod, proč jsme jako Česká republika až na 13.místě v hodnocení národů se ziskem 2 zlatých, 4 stříbrných a 2 bronzových medailí z MS, kdy většinu získaly naše týmy na MS 2009 v Praze.
A stejně jako v minulosti, ani letos se na účasti ČR moc nezměnilo. Ze tří ženských týmů startoval jeden v kategorii 40-45 let, dva pak v kategorii 45-50, kde vytvořit z těchto dvou týmů jeden lepší a druhý horší nebylo, s ohledem na vzájemnou rivalitu, možné. Stejná situace pak byla i u mužů v kategorii 50-55. Ale nejen to, že není síla, která by český veteránský basketbal vzala pevně do rukou a stala se třeba partnerem České basketbalové federace nebo Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ale i skutečnost, že si každý účastník hradí náklady z vlastních peněz, ovlivňuje kvalitu české účasti. A nejsou to náklady malé. Jen samotná registrace stojí 1600 EUR/tým (ne nepodobné těm 800 USD ve Španělsku). Při 12 hráčích lze „podíl jednotlivce“ snadno spočítat. A když připočteme dopravu, ubytování, stravu, pojištění atd. nedivme se, že v mnohých kategoriích vám jména „reprezentantů ČR“ nic neříkají.
V příštím roce čeká české basketbalové veterány Mistrovství Evropy jehož organizace se ujala hrstka nadšenců v Ostravě. Nechci být špatným prorokem ale myslím si, že je to možná poslední příležitost, jak dát veteránskému basketbalu v České republice alespoň základní řád. Pokud ani krize nezabránila Řekům vytvořit pro reprezentaci země v každé kategorii tým vybraný ze skutečně nejlepších hráčů a jejich účasti i finančně pomoci, co v tom brání nám? Nebo jsme na tom už hůře než v Řecku?
A příště už k basketbalu: Řecké listy. Část 3 To nejlepší z člověka a oliv se získá pod tlakem.
