Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nic o Zemanovi, Sobotkovi, Haškovi, cikánech. Karmu vem čert.

Nedávno mi říkal kamarád Pavel, že bych měl některé své články sem na blog nadepisovat jako „Historky z hospody“. A číslovat je. Asi na tom něco pravdy bude. I ten dnešní článek, který je takovým spíše zamyšlením, začíná „U zubra“, tedy v hospodě, které se ale u nás už od nepaměti říká „U partyzána“.

Sem jsem zamířil nedávno v sobotním podvečeru, abych spláchl hořkou slinu z první  prohry našeho basketbalového týmu v nové sezóně. A ještě k tomu na domácím hřišti a s týmem, který bylo v silách našich borců porazit. Milan s Karlem už seděli na „svých židlích“ a téma bylo jasné. Hledaly se důvody prohry. Na mnohém jsme se s Milanem shodli, vždyť jsme také spolu něco na východočeských palubovkách odehráli. Oheň diskuze se však rozhořel, když jsem nesouhlasil s názorem Milana na výkon rozhodčích. Ano, rozhodčí byli, aspoň podle mě, až příliš úzkostliví. Odpískali, tuším, celkem nějakých 65 faulů. Nenechali hru plynout. Milan byl přesvědčen o jejich jednoznačné náklonnosti k hostům z Prahy, já se snažil argumentovat, že hosté si odvezli 3 technické chyby, z nichž zejména ty dvě jejich pivota,  mohly pro ně být osudné.  Je fakt, že Milan vždy na tribuně utkání prožívá. Kolikrát za zápas se zvedne ze židle, aby potleskem odměnil akci našeho týmu či naopak vyslal k rozhodčím otázku „Co to zase pískáš?“, se snad nedá ani spočítat.  S basketbalem ale skončil na začátku 80.let a za těch 30 let se hra změnila, stejně jako basketbalová pravidla. „Ty našemu týmu nefandíš, nezatleskáš, jen sleduješ hru a zajímá tě pouze, co hostující trenér mele anglicky a co kreslí na tabulku!“  To byla reakce na mou snahu mu vysvětlit, že podle dnešních pravidel jsou i 2 pasivní ruce obránce na útočníkovi faul a že chycení za dres je prostě, chtě nechtě, nesportovní chyba. Kdyby na jeho slovech byl jen kousíček pravdy, asi bych se urazil, že ťal do živého. Třikrát jsem se v minulosti vracel domů, ať již to bylo před posledním ročníkem studia na VŠ, pak z vojny a nakonec i z tříleté práce v cizině, a náš basketbalový oddíl prakticky neexistoval. Dvakrát jsme rozjížděli jeho činnost právě s Milanem, potřetí již jsem na to byl sám. I přesto, že to vše již zavál čas, měl bych teď fandit soupeřům?  Stará láska nerezaví. Na tom přece nemůže nic změnit ani skutečnost, že jsem, za svého profesionálního působení  mimo rodné město, třikrát přijel domů v roli soupeře a dvakrát se radoval z vítězství týmu, pro který jsem právě pracoval.

Milanova slova mě ale přiměla se zamyslet nad „složitostmi a úskalími fanouškovi duše“ v širším rozměru. Kolik hráčů  i trenérů bylo kdy fanoušky vynášeno až do nebeských výšin, aby pak, o dvě tři sezóny později, předstoupili před tytéž fanoušky v rolích soupeřů a rázem z nich byli ti největší vyvrhelové ve vesmíru?  Kolik inteligentních, komunikativních a velice tolerantních lidí se dokáže během sportovního zápolení jejich týmu změnit ve zcela jiného člověka? Člověka, který ztratí soudnost, není schopen objektivně uznat porušování pravidel hry ze strany svého týmu a naopak u soupeřů vidí i to, co se nestalo.

Basketbal, bohudík, stále ještě patří ke sportům, kde se fandí slušně, kde se fandové stále chovají jako lidé a ne jako lidský dobytek hojně se vyskytující na fotbalové lize.  Tím ovšem nechci tvrdit, že výjimky nepotvrzují pravidlo. Projel jsem v posledních letech s basketbalem celou republiku i slovenské Levice. Mám tedy dost osobních poznatků a myslím, že mohu hodnotit.  Povýšen nad to, čím mě častovalo několik „rádoby fandů“, když jsem seděl na lavičce hostujícího týmu při jeho prvním vítězství v mém rodném městě . Oproštěn i od toho, co si musela  vyslechnout moje žena a spolu s ní můj tehdy 9 letý vnuk, kteří seděli na tribuně kousek za střídačkou. Nejen já, ale i oni byli najednou ti, na které je třeba plivnout.

Ty výjimky nemění nic na tom, že máme u nás, na moravsko-českém pomezí fanoušky, kteří patří v Národní basketbalové lize k nejlepším. Ještě výše však, snad mi v mém rodišti prominou, ale musím umístit fanoušky Děčína. Atmosféra, jaká v Děčíně při utkáních vládne, je zcela specifická, jedinečná, nenapodobitelná. Jako jeden muž se při rozskoku na začátku utkání zvednou všichni diváci ze sedadel, a to včetně těch na V.I.P. místech, a potleskem ženou do boje svůj tým tak dlouho, dokud nepadne první domácí střela do soupeřova koše. Jaký diametrální rozdíl třeba proti stánku pražského USK, kde jsem se občas domníval, že jsem na koncertě vážné hudby. 

Co však bylo zcela bezkonkurenční, něco, čemu i děčínští fans sahají tak asi ke kolenům, jsou fanoušci ve slovenských Levicích, které se v posledních dvou sezónách zúčastňovaly české nejvyšší soutěže. Inu přece jen trošku odlišný naturel. Již při nástupu zaplaví hráče obou týmů papírové řetězy, které odstartují souboj jižní, slovenské tribuny s tribunou severní, maďarskou. Ten souboj tribun o to, která fandí lépe, hlasitěji a vytrvaleji, trvá po celé utkání a hrát v takové atmosféře musí být pro řadu hráčů celoživotní zážitek. A že takové divácké kulise podlehnou často i muži s píšťalkami, když každý jejich výrok proti domácímu týmu je kvitován hučením či pískotem, o tom by mohla podat svědectví řada českých týmů, které v Levicích hrály.

Jak jsem zde nedávno napsal v článku o růžových brýlích předsedy všech sportovců, patřím k lidem, kteří se na budoucnost basketbalu v české kotlině dívají spíše skepticky. Těch důvodů je mnoho a psát o nich by vyšlo na dalších několik dlouhých článků. Špetku optimismu jsem ale neztratil. A stojí za ní právě fanoušci. Jak ti levičtí, děčínští, svitavští, jindřichohradečtí, tak i třeba ti v Litoměřicích, Hradci, Zlíně nebo i Písku, na Sokole Pražském nebo třeba v Tachově. Dokud budou oni, třeba i zaujatí a nesmiřitelní, ale ne vulgární a agresivní, hluční a emotivní, ale i ti, kteří se navenek nijak neprojevují, neobjektivní stejně jako ti spravedliví, bude tady i basketbal.

Autor: Jindra Svojan | sobota 2.11.2013 10:52 | karma článku: 12,58 | přečteno: 841x
  • Další články autora

Jindra Svojan

Chudáci děti

Původně jsem psal článek pro http://www.basketbal-klatovy.cz. Okolnosti, o kterých je zmínka v závěru, mě přesvědčily o tom, že si článek zaslouží své místo na mém blogu.

25.3.2021 v 11:57 | Karma: 8,07 | Přečteno: 256x | Diskuse| Sport

Jindra Svojan

Máme svobodu.

Potřetí v tomto roce byly sportující děti vyhnáni z hal a tělocvičen. Třetímu zavření škol zabránily jen vyhlášené vánoční prázdniny. Vláda má plná ústa nežádoucí vysoké mobility lidí ale MHD je přeplněná a bez jakýchkoli opatření

18.12.2020 v 13:20 | Karma: 18,07 | Přečteno: 342x | Diskuse| Politika

Jindra Svojan

Vraťte dětem sport!

Lékařská komise ČOV a drtivá většina pediatrů varují před tvorbou generace „covidových dětí“. Souboj zastánců „zpřísňování“ a „uvolňování“ graduje. Tisíce úředníků na ministerstvech plodí „úderné nesmysly“ Ztratil se zdravý rozum?

30.11.2020 v 15:52 | Karma: 15,53 | Přečteno: 329x | Diskuse| Sport

Jindra Svojan

Jak je libo. Hitler v lednu a také v prosinci. Heydrich v únoru ...

Nestačily hrnečky, teď už zdaleka ne "naše", ale nevím čí vojsko, vyrukovalo s trhacím kalendářem. Opravdu skvost.

28.5.2020 v 20:07 | Karma: 22,38 | Přečteno: 498x | Diskuse| Politika

Jindra Svojan

Trenére, musíte …!

Toto je čtení pro trenéry. Pochopí, že „v tom” nejsou sami. Také pro ty, kteří si trenérskou práci malují v růžových barvách „naprosté a oddané součinnosti po linii rodiče – sportující dítě – trenér“.

6.12.2018 v 11:04 | Karma: 21,04 | Přečteno: 500x | Diskuse| Sport
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Policie prověřovala nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zajistila 300 milionů

5. června 2024,  aktualizováno  8.6 21:12

Premium Česká policie v tichosti prověřovala třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní...

VIDEO: Italští poslanci se porvali kvůli vlajce, napadeného museli vyvést

13. června 2024  9:50

V italském parlamentu se ve středu strhla bitka. Desítky zákonodárců a parlamentních zřízenců se do...

Nový prezident Pellegrini jako první navštíví Česko, přijede 26. června

13. června 2024  9:36,  aktualizováno  9:49

Příští slovenský prezident Peter Pellegrini navštíví Česko při své první zahraniční cestě 26....

Kuriozita u čínské památky. Stopky vám spočítají dobu na WC. Kvůli bezpečnosti

13. června 2024  9:47

Čínské buddhistické jeskyně Jün-kang, které se pyšní 51 tisíci sochami vytesanými v 252 jeskyních,...

Lipavský s kolegy vyzval k rychlému omezení pohybu ruských diplomatů v Schengenu

13. června 2024  9:09,  aktualizováno  9:44

Lipavský a dalších sedm ministrů zahraničí z EU vyzvalo v dopise šéfa unijní diplomacie k rychlému...

  • Počet článků 47
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1760x
Jsem z největšího moravského města v Čechách. Kdysi jsem vystudoval VŠ v Liberci a v textilní branži se pohyboval i na vysokých manažerských postech, kromě ČR také například v Alžírsku a Číně. Po roce 2000 jsem se věnoval krizovému manažerství. Na stará kolena jsem vystudoval Trenérskou školu FTVS Univerzity Karlovy a mohu se tedy v posledních letech, s ohledem na finanční nezávislost, věnovat profesionální trenérské a manažerské práci v basketbalu, mé životní lásce.