Milujeme hokej.

Ctěné čtenáře bych rád upozornil, že další řádky jsou pouze výplodem mé pomatené mysli, podobnost se skutečnými událostmi dnešní reality je jen čistě náhodná. Nejlépe proto asi bude začít okřídleným „bylo nebylo“.

Tedy, milí čtenáři, bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, v jednom ani ne chudém, ani ne příliš bohatém příhraničním městě, žili, tak jak tomu většinou bývá, hodní i méně hodní lidé se všemi svými každodenními radostmi i strastmi. O městě samém se toho člověk moc nedozvěděl, média si spíše všímala konkrétních občanů, kteří své působiště především ve spojení s politikou zviditelňovali, jak i v těchto případech bývá, někdy pozitivně a někdy negativně.

Sportovnímu životu ve městě dominoval lední hokej ve stařičké hale, kde už jen pamětníci pamatovali souboje v nejvyšší soutěži, podobně letité vzpomínky na dobu slávy měli i fotbalisté či muži ze žíněnek, basketbalisté a další. Občas probleskla zpráva o českém juniorském rekordu nějaké mladé vycházející hvězdičky, byla ale jen otázka, zda z ní bude stálice či jen kometa, která zazáří a zase zmizí.

Vše je však o lidech a i zde se našli tací, kteří nechtěli na zašlou slávu jen po hospodách vzpomínat. Co se nepodařilo hokejistům ve staré hale, podařilo se jim v nové ledové aréně, prolomili prokletí baráže a s velice trefným názvem klubu vrátili městu pod horami nejvyšší hokejovou ligu. Jak by také ne, když i v druhé nejvyšší soutěži disponovali rozpočtem, který jim mohlo závidět minimálně 8 ze 14 týmů nejvyšší soutěže. Zlí jazykové dokonce tvrdili, že vyplácené náhrady v průběhu sezóny odvolanému trenérovi by vystačily na komplexní finanční celoroční zabezpečení klubu Šelem, který v jiném sportovním odvětví již o rok dříve než hokejisté, vybojoval pro město nejvyšší mužskou českou ligu. Ale věřte tomu, když vám titíž lidé tvrdí, že i 17letí hokejoví junioři reprezentující svůj klub „berou“ větší peníze než ligoví top hráči Šelem. Pomluvy a chiméry nás provázejí co je svět světem.

Když navěky vyschl pramen řeky jménem Sazka, když naše vrchnost kulantně „hodila“ většinu zdrojů pro financování kultury a sportu „na hrb“ městům, když řada společností a firem dříve se zviditelňujících prostřednictvím kulturních a sportovních akcí má své skutečné vlastníky v cizině či v přísném utajení akcií na majitele a těm je česká kultura a sport „šuma fuk“, pak se nedivme, že např. město Budvaru opouští po desítkách let právě hokejový klub. A nic nezmohlo ani veřejné mínění, vůle občanů či snaha místních hokejových bossů. V Budějovicích prostě nemá hokejová lobby v zastupitelstvu většinu.

Ale vraťme se do „našeho“ města. Tam je vše v pořádku, zde byly a jsou priority pěkně seřazené. Chléb se krájí spravedlivě. Krajíce pro hokej, drobečky co odpadnou při krájení pro ostatní. Tak to má být, tak je to správné. Každý svého štěstí strůjcem. Chceš hrát nejvyšší soutěž? Výborně! Zde máš drobeček a o ostatní se postarej sám! Pro slávu města  a nakonec i klubu. Že s tím nevystačíš, že umřeš hlady? Ale to je tvoje věc, měl jsi zůstat skromně ve 2.lize.

A tak nám Šelmy pošly.