Co platí pro kmána, neplatí pro pána aneb nadčlověk Janoušek

Až donedávna jsem se domníval, že v našem právním státě se imunita, i když pokřivená a často účelově pozohýbaná, vztahuje jen na ústavní činitele, a to ještě jen omezeně. Nedávný výrok ústavního soudu, logický asi jako, že 1+1=5, stejně jako řada dalších rozhodnutí a závěrů orgánů činných v trestním řízení však signalizuje něco jiného.

A aby i ti méně chápaví z nás už konečně pochopili, že „demokracie po česku“ není, jak si ještě možná nějaká hrstka naivních optimistů myslí, vláda lidu, ale vláda privilegovaných loutek celoživotně usazených ve sklenících zvaných parlament či sněmovna. Především pak ale těch, kteří tyto loutky ovládají. I proto byla vypuštěna do médií zpráva o „stavu procesu s nadčlověkem Janouškem“.

Přátelé, představte si, že by se něco identického, také v březnu 2012, přihodilo Frantovi v Kadani, Pepovi v Liberci, Jardovi v Brně, Karlovi v Přerově a dalším 96 již bezejmenným v této republice. Sám osobně si dovoluji tvrdit, že v minimálně 99 případech by již dávno bylo soudní líčení uzavřeno a Franta, Pepa a další by už trávili svůj čas za mřížemi. 99 proto, že Jarda z Brna by ještě v době před konáním svého procesu zemřel. Ano, u těchto lidí by platilo logické, že 1+1=2. Proč? Odpověď zase není tak složitá. Prostě proto, že nikdo z nich nepatřil mezi ty více než jen privilegované. Nikdo z nich by totiž neměl, v okamžiku, kdy by stáli opilí  mezi policisty, kteří je po automobilové honičce a krátkém běhu dopadli, kam zavolat. Nikdo z nich totiž nepatřil mezi nadlidi, kterým je toto dovoleno. V žádném ze všech 99 procesů by žádné odborné posudky, kromě lékařské zprávy a výše obsahu alkoholu v krvi, nebyly třeba! K čemu v případě úmyslného najetí do ženy, která si stoupla před jeho stojící vůz následkem čehož došlo k vážnému poškození zdraví?  K čemu v případě prokazatelného řízení vozu pod vlivem alkoholu?  K čemu před neodiskutovatelným odjezdem z místa nehody a následné snaze o útěk před policisty?

A tak, když jsem si článek o prodlužování procesu a nepřímé úměře mezi délkou řízení a výší trestu, jak o tom řekl teplický soudce Miroslav Čapek, četl, uvědomil jsem si, že kromě imunity, o které jsem psal v úvodu,  existuje v našem státě ještě něco „víc než imunita“. To, co by se možná dalo nazvat „beztrestnost nadlidí“, něco, co má možná i kořeny v dobách, kdy právo a spravedlnost byli ještě v plenkách a co fungovalo ve formě tzv. „odpustků“. Ty také byly jen pro nadlidi a zaručovaly jim absolutní beztrestnost.

A to nejstrašnější na tom všem je skutečnost, že ten článek se neobjevil v tisku náhodně s cílem upozornit, že i spravedlnost je na nadčlověka Janouška krátká. Přátelé, ten článek nás totiž připravuje na to, abychom v budoucnosti nebyli překvapeni, že žádný trest nebude. A že nebudou, v této „demokracii po česku“,  ani další odsouzení a potrestaní, pokud se bude jednat o kategorii nadlidí, kteří si své odpustky již zakoupili. Napříč politickým spektrem, napříč orgány činnými v trestním řízení.