Chci do politiky! A myslím to …. poctivě!

Slávek! Jeho a Marka Bendu si vždy vybavím, když slyším Daniela Landu a jeho Andílka. Zejména pak pasáže jako „A tak životem šel tenhle tlustínek, cestu mu vyšlapal jeho tatínek, na drahej fráček malej odznáček, hajzlík vod kosti co má rád sladkosti“ nebo „Znám jich víc těchdletěch hajzlíků, dělaj politiku píšou kritiku, voči jim zaplanou při útoku stranou, ve škole andílci teďka debílci“.

Zrovna se naše pivní diskuze o nové basketbalové sezóně začala úspěšně rozvíjet, když se Slávek objevil.  Aniž by se zeptal, posadil se na volnou židli a s rádoby kamarádským tónem hned spustil „Tak co, sportovci, doufám kurva, že mě dáte při volbách hlas. Ty svině korytářský z kraje mě šoupli na kandidátce až někde mezi nýmandy, co jsou jen do počtu. A tak mě kurva zakroužkujte, ať se už konečně do politiky dostanou poctiví lidi!“ Zrovna jsem upíjel ze svého piva a když zaznělo to „poctiví lidi“, měl jsem co dělat, abych nevyprskl obsah úst zpět do půllitru. Slávek a poctivý !!??  

Už jako jeden z členů týmu starších žáků, které jsem kdysi trénoval, dokázal bez zardění lhát, vymlouvat se, hledat vždy chybu ne u sebe, ale u druhých. Měl to po mamince, která svého jedináčka všemožně kryla, jak v basketbalu, tak i ve škole. Po tátovi, který se z mistra v údržbě stal přes noc úředníkem okresního stranického sekretariátu, zdědil, jak jsem pochopil ze způsobu, kterým do sebe obrátil své první pivo u našeho stolu, jiné genetické vybavení. S basketbalem skončil ještě v žácích, ono už i tam platilo, že bez práce nejsou koláče. Zkoušel to, jak vím, ve volejbalu a hokejbalu, pak se ale stal velkým funkcionářem svazáků, kde se prý nejvíc proslavil uplatňováním práva první noci u nových svazaček. Ještě při kladení věnců k výročí VŘSR  7.11.1989 nesl věnec za svazáky, pak o něm nebylo, až do jara 1990, ani vidu ani slechu. Rozhodně nezpytoval svědomí, jen čekal, jak vše dopadne.

Dopadlo to tak, že vsadil na Diensbierovy Svobodné demokraty. Brzy ale pochopil, že „zde pšenka nepokvete“ a jeho kroky vedly tam, kde měl ostatně řadu svých předrevolučních přátel a kolegů – k Václavu Klausovi do strany modrých ptáků. Jiní asi měli ostřejší lokty a tak ambice mohly jen pomaličku doutnat. Rozhořely se na podzim 97 a Slávek vycítil, že Unie svobody by mohla být tím výtahem k moci, po kterém toužil. Opak však byl pravdou a tak s hlavou ještě plnou popela, zaklepal Slávek na dveře sekretariátu, kde v kanceláři visel na zdi portrét předsedy vlády Miloše Zemana.  I zde měl řadu svých bývalých kamarádů a možná i díky nim se konečně prosadil alespoň do pozice člena městského zastupitelstva po komunálních volbách, kdy se dva kandidáti, zvolení  větším počtem hlasů, své pozice v zastupitelstvu vzdali. Po dosud stále ještě neobjasněném  odkupu jedné velké nemovitosti městem od jednoho významného podnikatele, byli ale ze zastupitelstva „odejiti“ tři jeho členové včetně Slávka a tak i zde byla již celkem slibně rozvíjející  se politická kariéra utnuta.

„Nemůžeme si nechat věčně srát na hlavu od těch zlodějů v čele se Zemanem, kteří toho v posledních letech  rozkradli za stovky miliard!“  Ha, zloděj křičí chyťte zloděje a také, jak to ten Zeman z toho lesa u Veselí dokázal, mihlo se mi myslí po tomto Slávkově prohlášení. „Kmotrovská ODS a její zlotřilí přisluhovači z levé strany politického spektra již nemají sebemenší právo vést tuto republiku!“  Sakra, co mi to jen připomíná?  Nit pak nezůstala suchá ani na dalších stranách a hnutích, nechtěně jsme si vyslechli „mnohé, co se nesmí psát“ o Babišovi, Bobošíkové, Okamurovi, Haškovi a Sobotkovi, Filipovi, Zamazalovi a jeho hodinkách, europoslancích i Rathovi, Nečasovi a Nagyové.  Slávek  a jeho strana totiž „mají své zdroje“. 

Dopil druhé pivo a rozloučil se s námi slovy „Tak mě,borci, kurva nezapomeňte zakroužkovat! Však su taky sportovec a když tam budu, tak vám sem na ten váš basketbal nějaký ty love  dohodím. Však mě znáte, jen protože jsem vždycky chtěl dělat politiku poctivě, tak jsem neměl šanci. Tak zdarec!“   Slávek se přesunul k dalšímu stolu a my za ním nechali poslat lístek se dvěma čárkami, který asi jen nedopatřením zapomněl na našem stole. „Už jsem jen čekal, až zazní, že to myslí upřímně“ ukončil desetiminutový ztracený čas Zdeněk a my se mohli vrátit k debatě o basketbalu.

PS. V jakém „stranickém dresu“ jde Slávek do voleb nechť zůstane zamlčeno. Otázkou je, kolik se takových    Slávků, prezentovaných jako „nové tváře politiky“, na volebních kandidátkách  objeví.