Víra

Opět jsem měla tu čest vidět, jak přehnaná víra dělá z lidí zvířata - ovečky nebo prasata! Ne, já vážně nejsem zaujatá, ale postoj k jisté instituci chovám právě díky vlastním zkušenostem takový...

Víra

Já, ta prostá a nevěřící,
já, přesto ostatním lidem přející,
já, pokora sama
v boji jednom těžkém jsem obstála.
Ona, jež věří,
ona, v jejíž rodině desatero drží,
ona, ta čistočistá duše
prohrávala pomalu svůj boj nic netuše.
Kdo byl vinen z jejího předčasného pádu,
proč ten nahoře včas netušil obyčejnou zradu!?
Jejich dalších deset bratrů se modlilo,
zatímco její srdce pomalu bít přestalo!
Já, která nikdy víc už neuvěří,
na poslední chvíli vtrhla jsem do dveří….
Kde byl ten vševědoucí, lidi úspěšně matoucí,
věděl snad, že zázrak sám má se stát?
Ne, anděl se nesnesl z nebes,
nikdo nikde – jen prostý člověk s člověkem,
pouze zarytý ateista stal se tentokrát spasitelem!
A jaká víra držela člověka prostého nad vodou,
nebyla to modlitba, ni krucifix nad hlavou.
Důkazem víry nejsou knihy a malby v kostele,
ale otevřené oči a víra v sebe samé!