Jaký byl Ježíšek

Našla jsem ve svém životě další otázku, která asi už navždycky zůstane jen otázkou. „Jaký byl Ježíšek?“

Inu, ani po dvaceti letech jsem ho neviděla. A ačkoliv v něj „nevěřím“, nikdy se mi úplně nevyhne onen zvláštní pocit očekávání. Honzík v tom má totiž doposud naprosto jasno – Ježíšek existuje – je moc laskavý, plní lidem přání, pozorně sleduje, kdo je hodný a kdo zlobí, přičemž ale odpouští. Možná právě ta úžasná Honzíkova jistota a nevinnost ve mně pokaždé vyvolá nejistotu, která má ovšem krásnou příchuť naděje. Kdoví. Na vlastní oči jsem Ježíška neviděla, a tak nemohu odpovědět, „jaký byl Ježíšek“; každopádně vím, že je to kouzelná bytost, díky níž se tohle kouzlo šíří – z dětí na dospělé – z dospělých na dospělé – z dospělých na děti – z dětí na děti...

Nevím, zda to není jenom můj pocit, avšak během doby vánoční se mi všichni zdají jakoby hodnější, pravda, možná ze strachu, aby vůbec něco dostali, i když – dle mého úhlu pohledu, nadhledu nad věcí – ono je to spíše naopak o tom dávání, poněvadž i takhle člověk může dostat nádhernou zpětnou vazbu – úsměv, rozzářené oči, poděkování… – a nejde o to „něco za něco“, natožpak o nějaký nejvíc luxusní dárek; a díky takovému přístupu, kdy se neulpívá na ceně, jakož na hodnotě, bych patrně odpověděla: „Ježíšek je boží!“ Upřímně, vlastně si ani nedokážu přestavit, co bych dělala, kdybych ho skutečně uviděla. Ráda bych se na něj dívala – potichu, chvilku, jen tak. A jestli bych mu i něco měla říct… pak by to bylo jediné slovo. „Děkuji.“

Dneska jsem, díky splněným přání, potkala princeznu a rytíře, včera Spider-Mana… Myslím, kterak Vánoce jsou prostě boží! A kousek malého božství se skrývá v každém z nás. Tím jsem si jistá.

P.S. Vy – jaký byl Ježíšek? :-)