O Vánocích
Začátek, v němž jsem „vyletěla z hnízda“; a zjistila jsem, že onen let přináší nesmírnou svobodu – na druhou stranu vyžaduje velkou zodpovědnost a hlavně – cíl (nebo alespoň směr). A tak rovněž vím, kam dále směřovat nechci. Nepředpokládám, že bych dokázala změnit to, co prostě změnit nemohu, protože to není v mých silách, nedosáhnu na to; přesto si myslím, kterak měnit sebe znamená měnit mnohé – každopádně vždycky jde o to cítit se „dobře“; člověk cítící se „dobře“ by vlastně ani nemusel být jiný než „dobrý“. Leč ve skutečnosti tomu tak, samozřejmě, vždycky není. A poznala jsem i takové lidi, kteří, ačkoliv žijí v „dobru“, ze sebe ustavičně vysílají cosi negativního. A já, jsem-li do takového negativna zavlečena, mám nutkání sápat se pryč, okamžitě – kolikrát si říkám, že už to „nedávám“, jenže doposud jsem to nějakým způsobem „dala“ – a bylo to právě díky lidem, již nepotřebují být negativističtí (až zlí), poněvadž vědí, proč chtějí být „dobří“. Zkuste se někdy zeptat morouse, proč je morousem. Dost určitě neví – on se pouze domnívá, oprávněně, kterak má pádný důvod k tomu, aby byl zasmušilý. Myslím si, že je to otázka postojů, k sobě samému pak především. Jak by člověk mohl být spokojený se světem kolem, není-li spokojen sám se sebou, se svým vnitřním světem, jenž se přímo promítá do světa vnějšího?
Strašně jsem se bála, že se změnou (města, místa, školy, lidí… – života) se nezvládnu vyrovnat, jelikož… doma je doma. Jenomže jsem poznala, kterak to takhle vůbec nefunguje. Doma je tam, kde se člověk cítí „dobře“. A co je důležité – člověk se musí chtít cítit „dobře“ – zavání to investicí pořádné dávky energie a trpělivosti. Přiznávám, v průběhu posledního čtvrtroku jsem si tolikrát sáhla na dno – sáhla a rozhodla se odrazit. Již chápu, že i jinde, ne jen ve škole, se člověk učí. A tenhle úkol (problém k vyřešení) – žít – obelstít nelze (není tedy možné jakkoliv podvádět). A i ve škole se učím – pravda, doteď spíše stále doháním – přesto držím krok a nezpomalím, jsem na vlně. Napojena na „dobře“ vypadající město, místo, školu, lidi… – na „dobrý“ život, jenž mám jedině ve svých rukách, které ovšem mohu proplétat s rukama dalšíma. A jsem šťastná, že jsem přišla na to, kterak i tento nástroj dohromady, spolu s jiným – srdcem – nádherně funguje. Říká se, že minuty, ty zlodějky, kradou člověku mládí. Dovolila bych si nesouhlasit. Znám staré lidi – a přece jsou pořád mladí. Tento rok mi dal, a dává, hodně. Zdalipak i bral? Ano, bral. A tak vzpomínám, jak jsem tehdy před maturitou viděla dědu naposledy. Věřím však, kterak i jemu bylo dáno – vysvobození a konec – nový začátek. Nevím jistě, zda po smrti ještě něco je. Čím jsem si ale naprosto jistá, a právě proto, tady JE – tady a teď. JE tu i minulost (a lidi, kteří neminuli), jež, ať chcete, či ne, ovlivňuje přítomnost. Přičemž hlavní výhodou srdce je fakt, že je v něm spousta místa – dost místa pro všechny. Na čase v podstatě vůbec nezáleží.
Uvědomila jsem si, že, abych se cítila „dobře“, musím být sama sebou, nemohu hrát hru. Na začátku té změny, o které již byla řeč, jsem totiž měla, jakousi přirozenou, tendenci hrát – vypadat dospělejší, chytřejší, zkušenější… lepší. Kdepak – takový přístup vede do záhuby; život je scénář, který se píše až tehdy, když člověk vkročí na jeviště. Netvrdím, že by to celé mělo být o improvizaci, přesto si člověk musí umět poradit. A neběží pouze autorská díla – jedná se o komplexní tvorbu, v níž se vyskytují i komedie, tragédie i něco mezi tím. Kolikrát je to dřina. Co je ovšem důležitější – je to zábava. Život by člověka měl bavit.
A zábavný život poskytuje člověku to vůbec nejlepší – umět mít rád. Myslím si, kterak se i v dalších dnech budu tohoto sousloví držet. Neboť představím-li si, že držím dědovu ruku (nebo že on drží mou), je to krásné. A to je další důvod k tomu být krásně tady a teď. Chytnout za ruku, pohladit, poděkovat, potěšit, obejmout. Věci, které rozhodně mají smysl. Přála bych si, aby zaujímaly více prostoru i v reálném životě, nejen v amerických, speciálně vánočních, filmech. Vždyť Vánoce – to není jen datum. Je to stav mysli.
SPĚCHEJME MILOVAT LIDI, PROTOŽE RYCHLE ODCHÁZEJÍ.
Kateřina SvobodováKateřina
Vale-Valentýn
Milí, hledím právě na nebe, neboť hledám, zdalipak na něm stále visí ty obrazce, které téměř z ničeho vykreslily mraky, když společně se sluncem stvořily tak jasný den; dočista umělecké dílo. Symboly lásky již nad hlavou nevidím, poněvadž i po obloze letící ptáci, již dodávali té nádheře pohyb, musili ulehnout. Přesto před sebou jakoby stále vidím, jak pomalinku, po krůčcích, putovalo srdce k srdci. Smět spatřit takový malý zázrak – člověk svýma očima přijímá něco víc než jen výtvor onoho okamžiku – člověk najednou poznává, že patří právě a jedině sem, aby se mohl koukat, žasnout, obdivovat, pochopit... Poznat, že ta všechna srdce jsou si vlastně podobná, přestože je přímo nevidíme. Vždyť o nich ale víme, navíc se nám jejich velikosti zrcadlí rovnou nad hlavami.
Kateřina SvobodováKateřina
Život (je) jako Vir
Můj Samsung Galaxy Pocket mi právě nahlásil, že má Virus. Inu, ne nadarmo je to chytrý telefon.
Kateřina SvobodováKateřina
Nemoc, však ne moc
Dost možná i společnost, i když ne příliš. Snad pár m(al)ých postřehů, třebaže vnímaných v chřipce...
Kateřina SvobodováKateřina
(O) babičce a dědovi
Za babičkou a dědou jedině rychlodráhou! Cesta tam je příjemná, neboť se na displeji kromě měnících se názvů písniček často objeví i obálka signalizující novou zprávu. „tesime se moooc" – tenhle pocit je prostě k nezaplacení.
Kateřina SvobodováKateřina
25 tezí
Není jich sice 95, dokonce je ani nepřibiju na dveře kostela, přesto - není už vážně čas na nápravu?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
- Počet článků 131
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 501x