Svoboda a já.
Já tu chybu „dělal“ dost často. Moc jsem přemýšlel. A kladl otázky. Odpovědi ovšem nepřicházely. Vlastně přicházely, ale ne ty, které jsem čekal. A nesly sebou nepříjemnosti.
„Máš zbytečné starosti.“
„Nevíme, co máš na mysli.“
„Tomu ty nerozumíš.“
„Máš srovnanou skříňku?“
„Hotové úkoly do školy?“
„Běž raději uklidit v učebně.“
Proti tomu se nedalo nic namítat, chyby člověk nemá dělat. A já si přece zvykl.
Chyby jsem „dělal“ i ve škole.
Miloval jsem matematiku. To, že jsem se touto zálibou trochu vzdálil spolužákům, jsem vnímal jako jistou samozřejmost, no uznejte, kdo má rád šprty. Já jsem v jejich očích šprt byl.
Ono to bylo ale trochu jinak.
Nešprtal jsem v tomto slova smyslu, matiku jsem měl rád, a ona mě. Velmi se mi líbila volnost práce s ní. Nebylo vždy předem vše dané. Dávala prostor. Otevřela mi dokořán brány svého bohatství, lehce přenášela přes logické záludnosti nepřeberných způsobů výpočtů, odhalovala nové a nové možnosti práce s nimi. Milostivě dovolila, abych vystačil s tím, co nabídla ve školní hodině. Domácí úkoly nebyly zapotřebí, vypracovaly se v momentě zadání úkolu.
Ano, měla mě ráda.
Čemu jsem nerozuměl, bylo to, že jsem se vzdálil i učiteli matematiky.
Paradoxně mu velmi vadilo, že v ní vynikám. Nesdílel se mnou radost z vyřešení příkladu novou metodou, zlobil se, když jsem si kreslil australopithéky(dle pana Buriana), vedle již dávno hotových výpočtů.
Udělal jsem chybu, vyčníval jsem z řady. Netoužil jsem, nechtěl jsem, ale vyčníval.
Jak pověstné bylo, když jsem kladl otázky.
„Soudruhu učiteli, prosím, můžu se na něco zeptat?“
„Nemůžeš Sváťo, ty ne!“
Ještě pověstnější byly konce diskuzí, tedy, pokud byla povolena.
„…když tomu nerozumím já, učitel, nemůžeš ani ty Sváťo!“
Chjo, kolik mi dalo práce uznávat takové autority. Ale uznával jsem je, po svém, ale uznával.
Vždyť pracovat s námi, bylo někdy velmi obtížné.
Ten den, jsem se ve škole „ulil“ z první hodiny. Byla to čeština.
Ulil proto, že jsem pomáhal školníkovi natírat plot. Mělo to být rychle hotové, protože do školy měla přijet delegace z nějakého Krajského výboru.
Byl jsem docela rád. Natírat plot mě bavilo. Až na ten puchýř na palci. Moc to pálilo, když „praskl“.
„Csss,“ vypouštěl jsem z pusy rozladěně.
A školník se smál. Cenil na mě řídké, zažloutlé zuby a na celý dvůr halekal:
„Než se oženíš kámo, kde bude puchejř.“
„Můžete se ztišit, soudruhu Metelko!“
Ozval se z okna ředitelny rozzlobený hlas ředitelky.
„Jako malý kluk.“
Metelka legračně zkřivil obličej do provinilé grimasy.
„Musíme být potichu soudruhu, nebo soudruhům naseká soudružka.“
Zašeptal ke mně a v očích mu svítily veselé ohníčky.
Po hodině češtiny mi Váňa vrazil do ruky papírek s domácím úkolem. Na papírku bylo jediné slovo, Svoboda.
No, to je dobré, jsem z hodiny omluvený ředitelkou, ale domácí úkol si neodpustí, baba jedna.
Baba jedna, byla češtinářka. Neměl jsem ji rád, vlastně nikdo ji neměl rád. Měla velmi bolestivý zvyk, tahat za chloupky vedle ucha, když jsme něco provedli. A dost to bolelo. Baba jedna.
V učebně jsem dlouho „civěl“ do sešitu, kde byl zatím jen nadpis Svoboda.
Všichni už měli úkol hotový, polehávali kolem a hráli si.
Svoboda.
Co mám o ní napsat?
Už vím.
Svoboda je volná, rychlá jízda na koni bezhraniční pastvinou, kdy vítr naděje věcí dobrých příštích, tebou svobodně volených, tváře ti ošlehává.
Svoboda je jako voda, co tryská z hlubiny země, překonavší steré překážky, co moci nad ní již nemají.
Svoboda je procházka pod noční oblohou, kdy miriády mihotavých hvězd osvětlí ti cestu, která tě časem nespoutaného, dovede ke svítání nových, vzrušujících poznání.
Svoboda je odejít a přijít k mamince bez strachu z otázek, bez strachu z odpovědí, bez strachu o ni, bez strachu o sebe.
Svoboda je víra v dobré, víra v lásku, víra v pokoru, víra v život.
Pyšný jsem byl na svůj úkol.
Ani Váňovi jsem ho nedal přečíst. Těšil jsem se, jak všechny zítra ohromím.
V hodině češtiny jsem úhledně vyrovnal učebnici a sešit s úkolem na lavici.
Přelétl jsem očima úkol souseda, a…, počkat!
Rychle jsem se očima vrátil zpět k jeho sešitu.
Co to tam proboha má napsané?
„Ludvík Svoboda se narodil 25. Listopadu 1895 v Hroznatíně. V roce 1915 dokončil Vyšší zemědělskou školu…“
Svatopluk Votruba
A měla jejich důvěru…
Hm, poněkud vzletný a snad i trošku teatrální název článku, řeknete si, ale já na něm (na názvu) trvám. Snad proto, že spočinutí na prahu mého stáří je teatrální? „Starý nejsem, když duše dítěte v hrudi mé přebývá...“ Hm, tak toto je vzletné. Šmarjá, nebudu sebe ani vás trápit složitostmi, které možná ani složité nejsou, raději vám budu vyprávět, proč vznikl tento článek a jak to všechno začalo.
Svatopluk Votruba
Když nebe do pekla spadlo
Označení cikáni nemá v úmyslu hanit a zesměšňovat příslušníky romské menšiny, je nutné k vykreslení a pochopení charakterů jednotlivých postav příběhů. Jakákoliv podobnost s postavami v ukázce je náhodná.
Svatopluk Votruba
Tak vám děkuji vládo, pane Kubice
Opět berete zase jen chudým. Nejsem přispěvatelem portálu iDNES/onaDnes hanlivými, radikálními a nespokojeným články, nemám na to prostě čas, ale nyní dělám výjimku. Dnes jsem si přečetl článek o konci Internetu zdarma ve veřejných knihovnách:
Svatopluk Votruba
Rychlá adopce
Již dlouho sbírám laické i odborné poznatky, sleduji a studuji problematiku adopcí u nás, radami budoucím adoptivním rodičům se snad podílím na tom, aby některý malý kluk nebo holka prožili lepší dětství, než jsem měl třeba já, nebo řada dalších, kteří neměli to štěstí života v rodině.
Svatopluk Votruba
Jsem z děcáku, no a co? Proč to teď tolik bolí?
Narodil jsem se v roce 1954. Na tu dobu se samozřejmě nepamatuji, ale tolik bych chtěl. Mnohé otázky by nebyly bez odpovědí. Jedno vím zcela určitě, jít do děcáku(rozuměj dětský domov) jsem se v den svých narozenin(byly mi dva roky) sám nerozhodl. Rozhodnutí učinili jiní lidé. Rozhodnutí, které mi tolik poznamenalo celý život. V dětském domově jsem strávil šestnáct roků.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Převrat v britské politice? Nacionalisté v průzkumech poráží vládní stranu
Premium Do britských parlamentních voleb zbývají ani ne tři týdny a vypadá to na velký propadák vládních...
Past na mobil v ruce. Chorvatské radary řidiče vyfotí a rovnou mu pošlou pokutu
Premium Řidiči cestující v létě na dovolenou do Chorvatska mohou být nemile překvapeni, když jim do Česka...
Čokoládová holčička osladila život v SSSR. Boj o svou tvář ale prohrála
Seriál Kdo by neznal Aljonku. Nejslavnější ruská čokoláda je na trhu už téměř šedesát let a její věhlas...
Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů
Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x
http://www.povidky.asp2.cz
kdyby náhodou na blog idnes nenarazili. :)