Otisk

Je to můj první příspěvek - a první by měl být o tom, proč jsem začal publikovat. Nebylo to přesně kvůli ní, i když Ona na tom má svůj podíl. není to báseň, není to článek, je to moje miniatura, moje vidění světa. Začal jsem kvůli tomu, co se stalo. Snad tím nikoho z Vás neurazím a nezdržuji. Zvláště jí.

             Seděli jsme v parku za nemocnicí

             a já si vzal kluky stranou,

             abys měla babičku chvíli pro sebe.

             Kdysi, když ti v šestnácti umřela máma

             vzala nad tebou ochranný křídla a

             dva roky dohlížela, ať uděláš gympl.

             Podruhý ti zase zachránila život

             v době, kdy jsi měla výduť na mozku

             a žádnej doktor ti neuměl pomoci

             tak babička přes strejdu zajistila operaci

             ve vojenský nemocnici...a já jsem jí

             dodneska za ten zázrak vděčnej.

             A teď tady seděla na sluníčku,

             (tak, jak to měla vždycky ráda)

             a pomalu z ní vyprchával život,

             hladilas ji při loučení po tváři a 

             vesele říkala: "Mám tě moc ráda, babi",

             a v sobotu za tebou přijedem zase...

             A když pak v týdnu přišla ta smutná zpráva

             a já tě vůbec nemohl utišit

             napadlo mě ti říct: "Byla na tebe hrdá...víš",

             myslím, že jsi její otisk na tomhle světě,

             otisk vlídné a čisté duše,

             stejný, jakou měla ONA