Stačí se podívat...

"Ramena máš pořád široký a útlej pás v bocích /malej a pevnej zadeček/, ale jak se otočíš na bok, tak je to průser!" řeklas mi tuhle při oblíkání na šichtu...

Zlobil jsem se jen naoko -

vždyť stačí se podívat do zrcadla na počínající pivní břich

umně maskovaný ležérností volný košile uniformy

benefit sedavýho zaměstnání nepravidelnýho turnusu

večer co večer nejradši bílej sex

umění přiznat si fotrovský roky.

(...)

„Pocem, ty můj avatárku!“ usmála ses omluvně.

„Až večer přijdeš - budu na tebe čekat miláčku!“

a polibek na cestu, jako záloha

ty můj avatárku...

V akci ložní prádlo na dvojlůžko

/v kobaltově modrý/

s bílejma hvězdama navrch

vykoupit si navzájem svý ústupky

vždyť i já mám v košíku zašitou zelenou tullamorku

/tak co?/

„Doma je hned vyperu a povlíknu

a navečír je spolu prubnem, co říkáš?“

slibuješ tajnosnubně a vánoce by mohly začít.

Na druhej den jsem skáknul na sádky

pro čerstvýho kapra

/ne/žádnýho umučenýho chudáka

co se tejden hrkal v třeboňskejch kádích

pro poslední ránu z milosti

nějakýho retarda před kauflandem.

A pak už volná jízda v kuchyni

odpíchnutý Rittberger: naporcovat podkovičky

vnitřnosti s hlavou na polívku, vykostit steaky

z ocasu /co jsem okoukal od Pohlreicha/

trojitý Salchow obalování a konečně je tu finále -

můžeš přijít, neboť i sasík musí dopoledne o vánocích do práce.

„Není ti něco?“ ptáš se starostlivě hned ve dveřích.

„Nic, co by?“

„Tak se jdi podívat do zrcadla, jseš celej bledej.

Vypadáš jak... Avatar!“

Povlečení v noci asi pustilo barvu

v zrcadle na mě zírá mrtvolně šedivá, namodralá hlava avatara.

Hned mi přišlo divný, proč prodavačka na sádkách

přála hezký vánoce tak procítěně a více než obřadně

právě jenom mně.