- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
„PŘIPOMÍNÁTE MI MÝHO VNUKA,VÍTE?,
pořád se někde toulá,“ vyprávěla starší paní v důchodu
asi tak „třicetiletýmu klukovi“
ve vestibulu metra na Vysočanský...
„Neznáte ho?“
„Jmenuje se XY a někde tady prý prodává
NOVÝ PROSTOR, jako vy,“zeptala se ještě.
„Jóó, toho znám, ale nevím, kde teď je,“ odpověděl mladík.
„Až ho uvidíte, řekněte mu prosím,
že klidně může přijít ke mně domů... Ne,
přijďte oba dva,“ dodala skoro prosebně paní
a zároveň podala mladíkovi bankovku
vysoce převyšující hodnotu časopisu.
„Tady máte, to je v pořádku“.
„Děkuju móóc, děkuju, já to vyřídím.
Sakra v červnu mi bude třiatřicet,
no jo, Kristovy léta,
asi bych se měl už nějak odrazit, co?“
kál se mladík, možná i za jejího vnuka...
Smutný říkám si, když mne spolkly
otočný dveře galerie Fénix,
protože se už nikdy nedozvím,
jak tenhle příběh skončil.
Ale přál bych všem třem
pevnou půdu pod nohama a
DOBREJ VÍTR do plachet
jejich zdánlivě osamělého
ŽIVOTA.
Další články autora |
Pardubice - Drozdice
2 100 000 Kč