Polemika s panem Kapolkou o evoluci aneb ukázka dezinformace - část I.

Během září a října jsme se na tomto blogu mohli setkat s "polemikou s evolucí" od pana Kapolky. Argumenty, které přináší, jsou nicotné. Pan Kapolka rád využívá postupů různých dezinformátorů. Ve své "polemice" na ně nyní poukáži.

V uplynulých dvou měsících se čtenáři tohoto blogu mohli setkat se články Mariána Kapolky, autora „alternativně historické“ publikace Všetko bolo inak: Pravek sa nekonal, na niž si zřejmě dělá reklamu. Pan Kapolka dle vlastních slov propaguje tzv. „katastrofismus“ a „novou chronologii“, podle nichž se minulost lidstva i naší planety odehrála jinak, než jak říká vědecký „hlavní proud“. Zastánci této představy říkají, že se Země v historicky velmi nedávné době srazila, či téměř srazila, s planetkou, což mělo za následek globální katastrofy (známé jako Potopa světa), hromadné vymírání druhů, velké zalednění, drastickou redukci lidské populace a další události. Zde je na místě podotknout, že propagátoři této představy příliš nedávají na odiv svou náboženskou víru, avšak je zajímavé, že si svou „novou chronologii“ vytvořili tak, aby byla pokud možno ve shodě s biblickým popisem (a když se jim ho zrovna nedostává, použijí jiné antické báje). Protože jim to tak docela nevychází v souladu archeologií, historií či přírodními vědami, přišli s „alternativní“ verzí historie a v přírodních vědách přejali argumenty náboženských fundamentalistů (kreacionistů mladé Země), tedy pokud jimi přímo nejsou.

Pan Kapolka svou sérii článků o "nové chronologii", která bude zřejmě velmi dlouhá (soudě dle úvodního článku, pojmenovaného prakticky stejně jako výše zmíněná kniha), začal „polemikou s evolucí“. Postupně zveřejnil deset článků, v nichž se pokouší dokázat, že vědci „hlavního proudu“ manipulují veřejností, když říkají, že je evoluce již dokázána a pozorována, a dokonce zamlčují nepohodlné důkazy, které jsou s jejich tvrzením v rozporu. Jelikož jsem vzděláním molekulární a buněčný biolog, byl jsem zvědav, s čím pan Kapolka přijde. Zajímaly mě ty jeho důkazy proti evoluci a příklady manipulace. Pan Kapolka nezklamal. Zařadil se po bok konspiračních teoretiků či jiných „originálních myslitelů“, kteří se například domnívají, že přišli na něco neobyčejně převratného a jenom velké spiknutí „vědců hlavního proudu“ zapříčinilo, že ten jejich objev nikoho nezajímá. Pan Kapolka se ve svých článcích dopouští právě oněch manipulací či zatajování nepohodlných pozorování, která vyčítá jiným. Podstata jeho manipulace spočívá v tom, že za rovnocenné vědeckým textům vydává nápady různých „originálních myslitelů“. Nepřistupuje k nim kriticky a vybírá si jenom to, co se mu hodí. Ve svých textech se dopouští mnohých logických (argumentačních) klamů. V nich poté pokračuje i v diskuzích pod články (pokud tyto diskuze vůbec otevře). Jestliže je například konfrontován s tím, že něco neuvedl správně, neboť existují i další pozorování, která nejsou v souladu s tím, co napsal, nepokouší se argumentovat věcně, nýbrž odpoví, že to čerpá od toho a toho autora. To je argumentační klam spočívající v dovolávání se autority. Dalším jeho argumentačním klamem je vzbuzování soucitu namísto věcné argumentace. Pokud nechce nebo nedokáže odpovědět, napíše prostě, že jste na něj zlí, obviní vás z něčeho, co velmi rád dělá sám, aniž je ochoten to připustit, a tím vysvětlí, proč s vámi nemůže diskutovat.

Ve svých článcích, které jsem označil za „polemiku s panem Kapolkou“, bych nyní chtěl konkrétně ukázat, jak pan Kapolka manipuluje, zatímco z manipulací obviňuje ostatní. Pro zvídavého čtenáře to může být praktická ukázka postupů, jichž využívají nejenom „originální myslitelé“, nýbrž také nepřátelská (v našem kontextu například ruská) propaganda. Existuje jediný způsob, jak jim čelit: používat kritické myšlení. To spočívá mj. v kladení informovaných dotazů a dožadování se odpovědí. Ve vědě mohou být ony dotazy velmi tvrdé a ten, kdo něco říká, musí umět správně odpovědět. Pokud využije logického klamu, není nadále považován za seriózního.