Úsvit hanebnosti

aneb, jak jedno české „antikorupční a demokratizační“ hnutí podporuje největší zloděje, mafiány a vrahy ukrajinského národa

Hrdost na české politiky

Je to zvláštní, ale po dlouhé době jsem byl na českou politickou reprezentaci tak trochu hrdý. Tím zvláštním momentem byl postoj převážné většiny našich politiků k dění na Ukrajině. Převážná většina českých politiků se k ukrajinské revoluci postavila pozitivně – jako k vítězství demokraticky smýšlejících občanů nad autokratickým, a násilně se chovajícím despotou Janukovyčem, a jeho kmotrovským klanem, na Ukrajině obecně známým jako „Rodina“.                                                            

Čeští politici neváhali přispěchat s humanitární pomocí a s diplomatickou podporou.

Kdo nepřekvapil

Samozřejmě – nemohu pochválit všechny. Roli „páté kolony“ kremelských vládců, a roli národních zrádců, hrají ve všech postkomunistických zemích tradičně komunisté. Patrně ze zvyku, protože s komunistickou ideologií takový postoj mnoho společného nemá. Tak je tomu jak na Ukrajině, tak v České republice. Proč? Přece: do Moskvy se naši soudruzi jezdili učit, jak správně podřezávat „třídním nepřátelům“ krky! … A tak své matce- ideové živitelce - zachovávají věrnost. Soudruh Filip se v OVM vyjádřil slovy pana Putina. Považuje Ukrajinu za umělý stát.

Možná, že zmíněný soudruh považoval za umělý stát i Československo. Vždyť jeho souvěrec Husák měl k naší zemi podobný vztah. Chtěl připojit Slovensko k SSSR. Jeho ambiciózním poListopadovým pokračovatelům pak Československo připadalo jako příliš velká parcela. A tak se podělili. … Tak tedy  – „umělý stát“?  

Jako  byla Ukrajina 300 let součástí Ruska, tak byly České země, rovněž po tři století, součástí Habsburské monarchie. Jako měla Ukrajina na úsvitu věků Kyjevskou Rus, tak my jsme měli Přemyslovský stát. Jako Čechoslováci - či jako Češi - nejme  o nic „umělejší“, než Ukrajinci. Komunisté svou „sovětskou argumentací“ nepřekvapili.

Kdo naopak překvapil, byl Úsvit. Tedy – lépe řečeno – postoj politiků Úsvitu k ukrajinské revoluci mohl překvapit jen toho, kdo jejich řeči o nutnosti boje s korupcí, a s politickými zloději, bral vážně. Ve skutečnosti to vypadá, že okamurovci to s bojem proti korupci myslí asi tak, jako to komunisté mysleli s „bojem o zrno“ nebo s „bojem za mír“.

Revoluce proti korupci

Totiž - kdo revoluci na Ukrajině sleduje opravdu podrobně, a to přímo, či pomocí ukrajinských internetových televizí, nikoli z putinovských propagandistických kanálů, tak ví, že Ukrajincům už dobré dva měsíce nešlo v první řadě o přistoupení k EU. Šlo jim právě o svržení korupčního režimu. Šlo jim o svržení režimu, který se jako demokratický pouze tvářil.

Ukrajině vládla skupina superbohatých kleptokratů, a celé to zastřešoval megaloman Janukovyč se svou klikou. Prezidentova kmotrovská skupina svévolnou úpravou ústavních zákonů dala Janukovyčovi do ruky absolutní pravomoci. Kdo tedy tvrdí, že na Ukrajině byla  „fašisty“ a „banderovci“ svržena demokratická vláda, vůbec neví, o čem mluví.

Jedním z nejdůležitějších znaků demokratického státu je nezávislá moc zákonodárná, výkonná a soudní. A tou „čtvrtou mocí“ jsou žurnalisté, kteří veřejnost zpravují o činnosti, výkonnosti a kvalitě oněch tří mocí.

Na Ukrajině všechny tři moci ovládla Janukovyčova mafie. To, co Strana regionů, komunisté a s nimi spřažení oligarchové činili, nedělali v zájmu státu, ale v zájmech osobních. Poslanci si patřičně upravovali zákony, podle kterých pak výhodně privatizovali státní či jiný majetek do svých kapes, spřátelení soudci pak soudili a odsuzovali Janukovyčově klice nepohodlné odpůrce, a vojska Ministerstva vnitra sloužila coby bicí komanda proti lidem,  kteří se vůči četným nespravedlnostem bouřili. Výsledkem je nulový kredit vládních politiků (Strana regionů měla před třemi lety 30% podporu, nyní má 1%), nulový respekt k soudům a nulová důvěra v policii, jež se zde zove milice.

Revoluce: Od nepořádků k pořádku

K chaosu a bezvládí ovšem, navzdory očekávání, po vítězství revoluce nedošlo. Majdan nebyl žádný chaotický podnik. Mimo bojiště se povstalci chovali slušně a disciplinovaně, protože revoluci vedli slušní a disciplinovaní lidé, proti neslušným a dezorientovaným banditům, co se sice k moci dostali legálně – skrze volby - ale tuto moc kriminálním způsobem zneužili.

Janukovyčova banda podle odhadů ze země na svá konta vyvedla cca 20 miliard dolarů. Janukovyčův syn Oleksandr, profesí zubař, se za pouhý rok otcova panování stal stamiliardářem. Sám prezident, placený ze státního rozpočtu země, jejíž občané musí pracovat v zahraničí, protože by z průměrného ukrajinského platu neuživili rodinu, si za státní peníze pořídil luxusní rezidenci v Mežyhirje a další dva objekty v ceně cca 300 miliónů eur. Ostatní členové jeho tlupy nebyli o mnoho skromnější.

Úsvit podpory kleptokracie

Proto je opravdu podivné, že se zrovna vůdci hnutí, které se slovně zastává prostých občanů, prý vydíraných exekutorskými a jinými mafiemi, mají podle svých medializovaných prohlášení tolik pochopení pro prezidenta Janukovyče, a jeho metody boje s opozicí, včetně vražd.

Je to opravdu podivné, jelikož okamurovci mají v programu napsáno, cituji:

„… Musíme ukončit destrukci základních funkcí státu a rozkrádání daní jeho občanů. Považujeme za nutné ukončit demo-demokracii, ve které vládnou kmotrovské stranické mafie. Falešné hry politických stran na levici a pravici přivedly naši republiku do bludného kruhu ekonomické krize, hlubokých dluhů a vysokých daní. Musíme prosadit změny, které vrátí občanům důvěru v demokracii. Změny, které vrátí smysl „férovému“ podnikání a poctivé práci. Lidé musí znovu vědět, že za své daně dostanou důstojnou penzi, vzdělání, zdravotní a sociální péči. Stát bude garantem jejich bezpečí a strážcem práva a svobody. Nestačí jen brečet a nadávat. Najděme společně odvahu a změňme naši budoucnost. …“

A Ukrajinci tu odvahu našli! Nezoufali si a nenadávali, ale aktivně bojovali, a snažili se vydobýt si zpět svou důstojnost a právo na slušnější život ve společnosti, která by byla skutečně demokratickou. A ve které by měli práva plnohodnotných občanů, nikoli bezprávných odíraných otroků, jako doposud.

Právě Ukrajinci se nyní z nefunkčního státu snaží udělat stát funkční. Zamezili rozkrádání svých daní. Z demo-demokracie chtějí udělat demokracii skutečnou. Svrhli vládu kmotrovských mafií. Snaží se stíhat ty, co rozkradli stát. Atd. Atd.

Úsvit pokrytectví a fašismu

Tak proč se ukrajinská revoluce představitelům Úsvitu tolik, … ale opravdu tolik, … nelíbí?

A proč nepokrytě obdivují Putinovo Rusko, jeho režim, a jeho armádu? A jeho vpád na Krym?

Asi proto, že lidé Úsvitu mají podobnou mentalitu, jako putinovci. Asi proto, že lidé Úsvitu mají podobnou mentalitu, jako Kernes, Dobkin, Zacharčenko, Kljujev, Kolesničenko, Medvedčuk a zbytek Janukovyčovy mafie. Asi proto, že mají podobné sklony obdivovat silné vůdce, jako banskobystrický župan (hejtman) Kotleba. Tento významný slovenský fašoun Janukovyčovi napsal, cituji:

„... Vaša Excelencia, už niekoľko týždňov s hlbokým znepokojením sledujem výtržnosti a pouličné nepokoje, zmietajúce Ukrajinu ... Ako Slovan si v plnom rozsahu uvedomujem, o čo sa v súčasnosti na Ukrajine bojuje. Európska únia potrebuje nové trhy a teroristická organizácia NATO sa snaží priblížiť k hraniciam Ruskej federácie. ...  Vaša Excelencia! V záujme budúcnosti slovanských národov Vás prosím a zároveň aj žiadam, aby ste v žiadnom ohľade neustupovali skupinám, ktoré sa pouličnými nepokojmi a útokmi na vládne inštitúcie jej predstaviteľov snažia rozbiť územnú celistvosť Ukrajiny a ohroziť jej zvrchovanosť a nezávislosť. ...“

Martin Šimečka sice svůj článek o Kotlebově otevřené korespondenci s masovým vrahem Janukovyčem nadepsal, „Kotleba píše na Ukrajinu jako Slovan“, ale podle mého mínění píše župan hlavně jako trouba.

„Bratrská pomoc“ 1968 a 2014

Nejlepší meducínou na slavjanofilství vždy byl pobyt v Rusku. Jakmile začne Rus mluvit o „bratrské pomoci“ a „normalizaci“, měli by být oslovení bratři, včetně sester, ve střehu. „Bratrskou pomoc“ s následnou „normalizací“ jsme zažili v osmašedesátém – a ta samá slova nyní z Kremlu směřují na Ukrajinu. No potěš Pánbu!

Nás „bratrská pomoc“ a „normalizace“ stála stovku zabitých lidí. A statisíce malých osobních tragédií, včetně ohnutých či jinak zdeformovaných páteří. Jan Palach si myslel, že někomu na jeho zápalné oběti bude záležet. Mýlil se. Pro Čechy, Moravany a Slezany jeho čin nebyl dostatečně zavazující.

Ale stovka padlých z Kyjevských barikád a náměstí – to je něco zcela jiného! Je to krev bojovníků, která zavazuje. Mezi tou stovkou lidí, zákeřně zabitých kulí odstřelovačů, jsou jména učitelů, studentů, vědců, i prostých kluků z „ruského“ východu, i rusínského západu Ukrajiny. Nebeská setnina! Jací extrémisté? Lidé, kteří bojovali proti dávno nelegálnímu režimu. Revolucionáři!

Právo na revoluci

Masaryk napsal: „… Pro každého myslícího člověka jest právo na revoluci nesporným. Každý myslící člověk má právo se bránit, a tím už jsem řekl: jakou revoluci. Smrt za smrt, řekl ruský revolucionář Stepňak. Ale to je mi málo, jen obrana fyzická. Každý má povinnost se bránit mravně, tj. ničit absolutismus duchovní. Mně je mozková, filosofická revoluce nezbytnou podmínkou moderní demokracie. …

Mnozí říkají, revoluce se již přežila, místo revoluce se prohlašuje evoluce. … Víra v pokrok také znamená, že dnešek je lepší než včerejšek, že stav společnosti není zoufale špatný, evolucionista je optimista, věří, že zítřek bude lepší dneška.

Přesto správné pozorování nás učí, že v oboru duchovní krize a revoluce jsou, prostě jsou, a tudíž také politické revoluce nejsou evolucí vyloučeny ...“ (2011, str. 206-207)

Právě proto, že stav ukrajinské společnosti byl zoufale špatný, měli Ukrajinci na takovou revoluci plné právo. Měli plné právo se proti násilí bránit násilím. A boji za toto právo obětovali své životy.

Masaryk v projevu „Demokratismus v politice“, jenž přednesl 19. 5. 1912 na České technice, a ze kterého výše citované pochází, také řekl, že právo na revoluci obyčejně popírají tzv. legitimisté.

Jsou snad okamurovci legitimisty? Patrně nikoli. K tomu by potřebovali ještě nějakého panovníka a legitimní, tradiční monarchii. Janukovyč nebyl zvolen panovníkem, ale prezidentem. Jestliže se choval jako monarcha, choval se neústavně, tedy nelegitimně.

Putinova „sebekritika“

A pokud „úsviti“ obdivují podobně nelegitimně a nedemokraticky jednajícího V. V. Putina, připomenul bych jim z jeho Valdajského projevu tuto větu:

„… absence národní ideje na základě národní identity byla výhodná kvazikoloniální části elity, která dávala přednost krádežím a vývozu kapitálu před spojením své budoucnosti se zemí, kde ty peníze získala ...“  

Prostým Ukrajincům rozhodně národní idea ani národní identita nechybí. Nacionalismus části Ukrajinců je jen přirozenou reakcí na odvěký ruský šovinismus, a na tragickou historii stalinisty ničené země. Těmi kvazikolonialisty asi myslel Putin sebe a jemu blízké. K Ukrajině se nechová jako k samostatnému, suverénnímu státu, ale jako k ruské kolonii. A ta zlodějská elita, vyvážející kapitál z Ukrajiny, jsou buď Rusové, nebo špatní Ukrajinci. Proč by Putin a jeho družiníci nepřepadli a neokradli stát, který považují za „dočasný“? Kdo chce kořistit, chopí se přesvědčení, že si za to oběť mohla sama. To je osvědčená taktika k utlumení svědomí zločince, je-li toto přítomno.

Úsvit mnichovanství

Co se týče úsvitovitých okamurovců, mozkovým centrem této skupinky zdá se být pan Šarapatka, který jest prý diplomatem. Otitulován je notně. A já bych mu ještě pár titulů přidal. Texty tohoto muže se totiž, co se obdivu k „Říši tomu tam se dubiska“, a odporu k EU, příliš neliší od toho, pana fašisty Kotleby. Pan Šarapatka považuje pana Putina za „velkorysého muže“ a považuje za vynikající, že  „Rusko má dnes tři věci, které EU v takovém rozsahu chybí - armádu, peníze a hlavně ideu. Možná imperiální, nacionální, avšak nikoliv bolševickou.“

Inu – podobnou ideu měl i pan Hitler. A nedá se říct, že by to bylo něco pěkného či obdivuhodného. Ale každý máme jiné ideály a jiné preference. Tedy i píejčdý, emgéer, inženýr Šarapatka. Stejný pán považuje za zcela přirozené, že Putin zabral Krym – inu, je to logické, že? Rusko je všude tam, kde žijí Rusové. To už tady také bylo. Ve třicátých a čtyřicátých letech, a s jiným militantním národem. Ale každopádně je pozoruhodné, že je to schopen napsat Čech, který kandiduje za politické hnutí, jež samo sebe považuje za vlastenecké. „Mnichovan“,  a přitom vlastenec – to mi nějak neladí.

Český vlastenec by měl mít pochopení pro vlastence ukrajinské, tatarské či ruské, není-li ten vlastenec náhodou spíš nacista.

Stěhovák Okamura

Každopádně, názory a postoje pánů z politického hnutí Úsvit jsou pozoruhodné. Jsou neobyčejně stateční – mají odvahu se lišit. Politikařící kvazipodnikatel Okamura, muž s největší minutovou slovní  kadencí – dokáže rázně zamést s odporně chudými a nepřizpůsobivými Romy, které touží stěhovat kdesi – zatím neznámo kam. To pan Hitler měl taky takový nápad. S Židy. Jeho smluvní kamarád Stalin ale tvrdil, že v rozlehlé Zemi sovětů není pro Židy místo, a tak soukmenovci přistoupili k tzv. konečnému řešení. Někdo by skoro řekl, že je pan Okamura rasista. Ale já tomu nevěřím. Rasisté přece barevné nesnáší. A okamurovci jsou přece barevní! Nemají jen krásné barevné webové stránky, ale i krásná a barevná jména.

Ne! Chlapci z hnutí Úsvit nejsou rasisté. Chlapci z hnutí Úsvit jsou jen hraví. Jsou to přerostlí nedospělci, které bychom neměli brát vážně, natož je volit do odpovědných funkcí. To si věru nezaslouží. A nezasloužíme si to ani my.

Úsvit barevných

Představte si, že zástupci hnutí barevných: Okamura, Fiala a Černoch, podepsali v době, kdy lidé na Ukrajině vzpomínají na všechny padlé z Majdanu, a to jak na bojovníky za demokracii z barikád, tak na pomýlené kluky z Berkutu,, … že podepsali v době, kdy ukrajinští vlastenci rukují do armády a chystají se položit za svobodu své vlasti, a její demokratickou budoucnost svůj život, prohlášení, jež nazvali: „Vzhůru na Karlovy Vary?!“

Někomu se to může zdát vtipné. Někomu se to může zdát hloupé. Někomu se to může zdát cynické. Já to považuji za dětinské.

Závěrem dobře míněná rada:

Kluci z Úsvitu – popadněte své kyblíčky, lopatičky a vraťte se zpátky na píseček. „Holky z naší školky“ by vás možná volily. Ale to byste prepubertální mládeži nejdříve museli přiznat volební právo. Což je jistě váš budoucí cíl. Hned poté, co prosadíte onu přímou demokracii. I když nevíte, co ta demokracie vlastně je. Prozatím vám trochu napovím: není to ta Janukovyčova, ani ta Putinova. Zatím pa! Luba.

Zdroje:

Hnutí Úsvit.(2013, 17. března). Program hnutí. WEB Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.http://www.hnutiusvit.cz/program-hnuti/

Hnutí Úsvit. (2014, 1. března). Vzhůru na Karlovy Vary?! WEB Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury:  http://www.hnutiusvit.cz/blog/vzhuru-na-karlovy-vary/

Masaryk, T. G. (2011). Politika vědou a uměním. Praha: Ústav TGM, Masarykův ústav, Archív AV.

RG.ru (2013, 19. září). Vystoupení Vladimíra Putina na zasedání klubu Valdaj. WEB Rosijskaja gazeta: http://www.rg.ru/2013/09/19/stenogramma-site.html

TA3 .(2014, 31. ledna). Kotleba vyzýva v liste Janukovyča, aby neustupoval. WEB TA3: http://www.ta3.com/clanok/1034364/kotleba-vyzyva-v-liste-janukovyca-aby-neustupoval.html