Další uvědomělý volič! Kolik vás ještě bude?

„Jdeš volit?“ zeptal se mě kamarád. Co to je za otázku?

Jasně, že jdu volit! Volila jsem pokaždé od svých osmnácti let, tedy pokud jsem byla v republice, s jedinou výjimkou, kdy mi to nevyšlo, a to byly poslední volby.

„A jak to dopadlo víme.“ dodala jsem. Kamarád se zasmál a zeptal se, jestli jedu odvolit domů nebo jsem si vyřídila volební průkaz.

„Musím domů, prošvihla jsem termín na vyřízení. A ty?“ zeptala jsem se.

„No, my byli vyřizovat průkaz s kolegou….to bylo něco…“ začal.

„Povídej, přeháněj….“ povzbudila jsem ho.

„Vlezeme na úřad, paní otevře dvěře, kolega šel jako první. Za chvilku paní vyjde a jde do vedlejší kanceláře, dveře nechala otevřené a povídá druhé úřednici:

´Platí se to nebo ne? On říká, že je to bez poplatku.´

´A co chce? Volební průkaz? Tak to ať si zaplatí´, řekla ta druhá. Paní se za souhlasného pokyvování hlavou vrátila do svého kamrlíku, dveře opět otevřené a říká kolegovi:

´Podívejte, to si budete muset zaplatit.´

Ale kolega se nevzdal, zeptal se, jestli má na počítači připojení na net a daný paragraf jí našel na internetu. Nakonec mu průkaz vyřídila zdarma. Pak jsem šel já. Vejdu dovnitř, úřednice zvedne hlavu a zeptá se:

´Co potřebujete?´

Tak říkám: ´To, co kolega přede mnou….´

A ona nato: ´Další uvědomělý volič!!! Kolik vás ještě bude!?´“

Když domluvil, nevěděla jsem, jestli se smát nebo brečet, ale doufám, že těch uvědomělých voličů bude hodně.

Věnováno J.C., jeho kolegovi a všem uvědomělým voličům