Muži jsou zajímaví

Muži jsou velice zajímaví. Mají zajímavé koníčky a zajímavé vědomosti. My ženy pak jen žasneme a žasneme. Třeba nad monologem, který pronáší v autě cestou na nákup a který například pojednává o historii zbořené továrny, jejíž ruiny auto právě míjí…Co ON toho ví…hm…

S přáteli se zaníceně baví o HDP Bolívie nebo o motorové hřídeli…zná data různých bitev nebo přírodních katastrof. Prostě koukne a ví – ví všechno. Pokud už probíhá nějaká společenská konverzace, tak muži s jistotou hází data a fakta, ať už se jedná o stavbu dálnice směrem na Salzburg, počet cestujících odbavených na letišti v Singapuru nebo výrobu vídeňských párků.

Při mém zdravém badatelském zanícení mi však nemohlo uniknout, že v těch jejich neuvěřitelných vědomostech jsou občas malé trhlinky… a někdy – ano, přiznejme si to -  dokonce krátery! Třeba manžel vaší kamarádky bude klidně tvrdit, že letní čas byl zaveden, aby se ušetřilo za ranní osvětlení a že byl zaveden už v padesátých letech. Další muž bude před celou rodinou vést historické pojednání, že kostel před vámi přečkal silné zemětřesení v 18. století, i když vy jste si jistá, že žádné takové zemětřesení tady nebylo a že kostel zázračně přežil požár v 15. století. Jejich reakce? Ranní nebo večerní osvětlení, padesátá nebo sedmdesátá léta, prostě šlo o úsporu! Sto let, sto let tam…prostě kostel stojí, ne? Tam kde žena „tuší…se domnívá…tipuje“ a omlouvá svou neznalost, tam muž prostě řekne, jak to bylo, je a bude.

Můj výše naznačený výzkum trvá posledních patnáct let - prvních patnáct let mého života jsem totiž poslouchala maminku. Až pak jsem začala poslouchat muže a žasnout nad nimi. Teprve poslední rok jsem si však poskládala mé zkušenosti do jednoho přehledného celku a zjistila jsem, jak to ONI dělají, že téměř nikdy necuknou, vypálí odpověď nebo jen tak začnou fascinující konverzaci.

Dosavadní poznatky mé vědecké studie jsou následující:

(1) Většina mužů hovoří jen o věcech, které je baví a které znají (proto neumí třeba odcitovat ani jednu známou větu z Angeliky).

(2) 88 % mužů si domýšlí různé detaily a data odhadují. Vybraná skupina pozorovaných mužů potvrdila, že se to občas skutečně stává a oni pak „odhadují fakta na základě vlastních zkušeností“. Ač tento postup očividně nefunguje například u letopočtu zemětřesení ve Švýcarsku, je i přesto aplikován.

Zajímavý je poznatek, že muž uvedení vymyšlené skutečnosti nepovažuje za lež, a to ani tehdy, když vědomě datum bitvy o Falklandy hádá a současně se tváří, že si je stoprocentně jistý. Muži nejsou lháři, jsou to Hadači.

(3) Pokud muž výjimečně nehádá, ale vědomě uvádí zcela vymyšlený fakt, pak prostě doufá, že na to nikdo nepřijde. Důležité je hovořit velice zaníceně a erudovaně, takže okolí ani nenapadne pochybovat. Muži nejsou lháři, jsou to Mystifikátoři.

Obě role se samozřejmě prolínají, protože i když muž mystifikuje, pak v závěru bude tvrdit, že si myslel, že má pravdu, protože hádal na základě svých zkušeností. Jeden tak nikdy neví, jak to vlastně s tím zemětřesením bylo.

Pozn. Pro přesnost bych uvedla, že se samozřejmě objevují i ženy Hadačky nebo Mystifikátorky, ty však své schopnosti využívají převážně v jiném směru. Není však vyloučeno, že také ženy lžou ohledně data bitvy o Falklandy.

Mé skromné poznatky by mohly již brzy být aplikovány v praxi. Zatím se nacházím ve fázi vyhodnocování a testování. Nejsem si totiž jistá, zda jsou ženy připraveny přestat tušit a přepnout se do módu vyššího poznání například ohledně technologických postupů masného průmyslu nebo životního cyklu kolibříků. Tohle zatím umí převážně jen mužská část populace.