Život, nebo smrt? Co si vybereme?

Kam se žene současné lidstvo? Jaké má priority? Žel, jsou pouze hmotné. Jsou jimi majetek, moc, peníze, kariéra, sláva, nebo požitky. 

Nicméně všechno toto jednoho dne skončí, protože to, co je spojeno s hmotou, může být pouze dočasného charakteru. Údělem hmoty je totiž dočasnost a záhuba.

Lidská námaha, lidská sláva a lidské požitky, stojící pouze na čistě hmotném úsilí jsou proto uvnitř prázdné a duté. Jsou dechem ve větru. Jsou polní trávou, která zde dnes je, ale zítra jí už není.

Tomuto, čistě hmotnému úsilí však lidé obětují všechnu svou energii, všechen svůj čas a všechno své snažení. Lidé vsadili na dočasnost, a proto musí být jejich vlastním osudem úděl všeho dočasného.

Ano, mohou sice přitom zažít chvilkovou slávu, moc a vychutnat si různé požitky, ale to vše nakonec skončí zánikem a smrtí. Všechna díla lidských rukou, vytvořena v čistě hmotném snažení totiž už v samotném zárodku nesou v sobě pečeť zániku a smrti. Stín smrti a zničení dnes proto spočívá na všem, o co lidstvo usiluje.

Člověk se však vždy měl a má snažit o to, co je věčné. Věčné, trvalé a nepomíjející! Člověk měl a má pozvednout svůj zrak od hmoty směrem nahoru, a usilovat o věčné a nepomíjející hodnoty ducha. Má usilovat o čestnost, dobro, spravedlnost, čistotu a ušlechtilost. To jsou hodnoty, hodné úsilí člověka! Má usilovat ke Stvořiteli, který je zdrojem a původcem těchto věčných a trvalých hodnot. Hodnot, které stojí nad hmotnou, a proto je nemůže zasáhnout nezvratný osud nezbytného zániku toho, co je hmotné.

Úsilí o vznešené a nepomíjející hodnoty tedy znamená život. Znamená vazbu se životem, zatímco úsilí pouze o hodnoty hmotné a pomíjivé znamená smrt. Znamená vazbu s tím, co je pomíjivé.

Pokud člověk postaví ve svém životě na první místo nepomíjející a věčné hodnoty ducha, pak vše, co bude jeho rukama vznikat a co bude jimi formovat ponese pečeť věčnosti, trvanlivosti a nepomíjivosti. A pak také konečným osudem takového člověka bude život. Život v duchu, život ducha, který překonává pomíjivost hmoty.

Kdo sází na věčné a nepomíjející hodnoty ducha, kdo sází na čestnost, dobro, spravedlnost, čistotu a ušlechtilost, bude žít. Kdo ale sází pouze na hmotu, koho duševní obzor se neustále pohybuje pouze v hranicích hmoty, ten sází na pomíjivost, nestálost, a tedy nakonec na smrt.

Zkusme se nyní podívat na svůj vlastní žebříček hodnot. Na to, o co usilujeme v našem životě jako o prvořadé. Je to pouze hmotné a s hmotou související? Nebo jsou to vysoké, vznešené a ušlechtilé hodnoty ducha?

Život, nebo smrt! Pomíjivost, nebo věčnost! Je pouze na nás, kterým směrem zaměříme své životní snažení a co bude pro nás prioritní. Přesně tomu bude pak odpovídat také naše vlastní konečné směřování. Oč se člověče snažíš, to se ti nakonec stane!

Láskou všemohoucího Boha byl člověku předurčen život. Život věčný a nepomíjivý!

Nicméně člověk si sám a dobrovolně, svým jednostranným připoutáním se na hmotu vybral zkázu.

Zkázu, která se postupně přibližuje k pozemskému lidstvu, protože neusiluje o vznešené, ušlechtilé a vysoké hodnoty ducha. Neboť jedině v nich spočívá život, zatímco všechno ostatní musí nutně, dříve nebo později podlehnout záhubě.