Pozor! Brány osudu se zavírají!

Velká očista, nebo velké třídění lidstva, probíhá v současnosti ve všech úrovních bytí člověka. V úrovni nejhrubší hmoty zde na naší zemi. V úrovni jemnější hmotnosti, kam odcházejí lidské duše po smrti fyzického těla. 

A v úrovni duchovní, týkající se nejjemnějších projevů našeho chtění a svědomí.

Očista se nejmarkantněji projevuje v nejjemnější úrovni. Zásadním způsobem se projevuje v úrovni jemnější hmotnosti. A nejméně markantně se projevuje v pozemské úrovni.

Avšak každý člověk naší země to může jasně vnímat, když to vnímat chce. Může vidět, že na lidstvo byli skutečně vypuštěni čtyři apokalyptičtí jezdci: mor, válka, hlad a smrt. Mor byla pandemie a její celosvětový dopad, jaký nemá v historii lidstva obdoby. Válka je válkou Ruska a Ukrajiny, která je ve skutečnosti zástupnou válkou Ruska proti celému západnímu světu. Hlad je nedostatek potravin a jejich vysoká cena. A smrt byla přítomna při pandemii, je přítomna při válce a trpělivě čeká na své finále. Znamená to tedy, že i čistě pozemsky je patrné, že se něco vážné děje.

Proč jsou však projevy očisty nejméně viditelné na zemi a čím výše se dostáváme, tím jsou markantnější?

Protože paprsek Světla Páně, který očistu vyvolává, přichází shora a nejintenzivněji působí na jemnější úrovně, které jsou mu nejblíže. A my se nyní zaměříme na nejjemnější z nich. Na úroveň nejjemnějších projevů lidského svědomí a chtění.

Doposud to po celá tisíciletí fungovalo tak, že lidé, ať již zde na zemi, nebo jako duše v jemnější úrovni hmoty v blízkosti země, procházeli dvěma branami osudu ve většině případů, aniž by byli nějak zásadně vyhraněni. Jednou procházeli branou dobrého chtění a za chvíli zase branou špatného chtění.

A právě v tomto, jak to fungovalo po celá tisíciletí, dochází v očistě k zásadní změně. Ke změně v tom smyslu, že jedna z bran, která je člověkem méně využívána, se navždy zavře.

Znamená to tedy, že pokud v člověku bylo převažující chtění k dobrému, navždy před ním zůstane zavřená brána špatného chtění. Cesta za branou dobrého chtění, která se před ním rozprostře a po které půjde, bude cestou ke štěstí, k míru, k radosti a k Bohu.

Pokud ale bylo v člověku převažující chtění ke špatnému, navždy se před ním zavře brána dobrého chtění. Cesta za branou špatného chtění, která se před ním rozprostře, ho povede k neštěstí, bolesti a zatracení.

V tomto spočívá velká očista a velké třídění lidí. Spočívá v neodvratném a nezvratném nastoupení cesty jejich převažujícího chtění, po které budou nuceni jít až na samý konec. V případě dobrého chtění budou tímto koncem rajské zahrady a v případě špatného chtění bude koncem věčné zatracení. A i když se to zdá na první pohled drsné, bude to maximálně spravedlivé, protože ve skutečnosti se každému člověku dostane jen toho, co on sám dlouhodobě a v převažující míře chtěl.

Může však vyvstat otázka, co se stane s lidmi nevyhraněného chtění? S lidmi, dosud procházejícími úplně stejně jednou branou dobrého chtění a jednou zase branou špatného chtění. Co s nimi bude?

Kdyby byli osobnostmi živého ducha, museli by již dávno vycítit a vytušit výstražný hlahol zvonů velké očisty. Museli by již dávno vytušit, že se děje něco zásadního, a že naše další existence již nebude probíhat tak, jako dosud. Museli by vytušit, že přichází velká změna, která staví každého jedince před zásadní rozhodnutí o jeho dalším směřování. A to buď k dobrému, nebo ke špatnému. Pokud však člověk zůstává vlažný, nic netuší, nic necítí, nic nevnímá a pro nic se nerozhoduje, vydává sám o sobě svědectví, že nechce a nikdy nechtěl vážně vykročit bránou trvalého chtění k dobrému. A proto zůstane před ním tato brána navždy zavřená.

Aby ale byla věc správně pochopena je potřeba vědět, že člověku, na základě výsady jeho svobodné vůle, bude do poslední chvíle umožněno chtění k dobrému, nebo ke špatnému. Avšak velká očista před ním zablokuje přechod branou dobrého chtění, pokud tento přechod nebyl frekventován a člověk jej dostatečně nevyužíval. Tehdy se mnozí zhrozí a konečně pochopí obrovský význam chtění k dobrému. Ale už bude pozdě! Přechod bránou dobrého chtění už bude zablokován a zpožděná snaha o probuzení chtění k dobrému jen lidem zvýší jejich utrpení.

Tyto drsné skutečnosti do určité míry korespondují s podobenstvím o rozumných a nerozumných pannách. Když totiž nerozumné panny zjistily, že už opravdu jde do tuhého, také ony chtěly projít bránou. Brána se však před nimi zavřela! Jejich chtění už bylo zbytečné, protože ho správným způsobem nevyužívaly tehdy, když měly. A proto zůstaly ve vnější tmě, kde bude už jen pláč a skřípění zubů.

Dnešní doba je nesmírně vážná. Je to něco, co v historii naší země ještě nebylo. Je to něco zásadního a klíčového, co probíhá na nejjemnější úrovni lidské osobnosti, v podobě charakteru jeho chtění. Každému z nás jde o všechno. O naše další bytí, nebo nebytí.

Nejděsivější tragédií však je, že lidé si to neuvědomují. Že vůči tomu zůstávají slepí a hluší. Že jim pozemské starosti znemožňují vnímat rozhodující moment celého jejich bytí. Lidé si neuvědomují a nechtějí uvědomit, že dnes jde jedině o trvalé nastoupení cesty pevného chtění k dobrému, čistému, světlému a spravedlivému. Lidé si neuvědomují a nechtějí uvědomit, že končí duchovní přelétavost. Že již nebudou moci dále zůstat duchovně nevyhraněni a ve skrytosti nejjemnějších pohnutek své osobnosti rozhodují o svém definitivním osudu. O své vlastní omluvě, nebo odsouzení.

Pokud člověk zásadnost těchto skutečností ve svém nitru necítí, ba dokonce, když mu někdo o tom otevřeně mluví a on to ignoruje, lze ho považovat za ztraceného. Za ztraceného pro další bytí a další trvání ve stvoření. Sám nad sebou si vynáší rozsudek smrti, spočívající ve špatném a nečistém chtění. Nebo ve slabém, přelétavém a nedostatečném chtění k dobrému.

Účelem tohoto textu není nikoho deprimovat, ani nikoho odsuzovat. Naopak! Jeho účelem je dát možnost a příležitost naprosto každému člověku, aby pochopil a plně si uvědomil zásadnost doby, ve které žijeme. A aby sám v sobě a sám za sebe, ve svém nejvnitřnějším chtění vykročil cestou k dobrému, světlému, čistému a spravedlivému. Aby vykročil cestou ochoty pomáhat bližním a podporovat je. Aby vykročil cestou k věčnému, opravdovému a duchovnímu. Aby vykročil cestou k Bohu. Aby takovýmto způsobem zcela vědomě prošel bránou osudu ke svému věčnému bytí ve stvoření.