O potřebě lidskosti v dnešní době nelidskosti

    Neuvěřitelná nelidskost se dnes projevuje tak, že v některých alternativních médiích se lidé těší z toho, kolik bylo ve válce zabito ukrajinských vojáků a jaké velké mají ztráty na živé síle.

    Ale kvůli objektivitě je potřeba říci, že podobná radost vládne i na druhé straně. Také v některých oficiálních médiích, ať již v blozích, nebo v diskusích vidět projevy radosti z toho, kolik již bylo v konfliktu zabito ruských vojáků.

    Normálnímu člověku je však líto, jak mrtvých Rusů, tak i mrtvých Ukrajinců. Výše zmiňovaný postoj je svědectvím elementární ztráty lidskosti, projevující se soucitem s bližními. Je projevem obludné, satanské nelidskosti, která přeje smrt co největšímu počtu bližních a má z toho radost.

    My však v žádném případě nedopusťme, abychom pod tlakem dnešní doby a mediálně živené nenávisti, přišli o nejelementárnější podstatu svého člověčenství tím, že naskočíme na vlnu nenávisti, konfrontace, nepřátelství a odsuzování jiných.

    Ze všech svých sil se vynasnažme zůstat lidmi, plnými soucitu k druhým, protože v prostém, jednoduchém soucitu s druhými spočívá podstata celého našeho člověčenství. Ze všech sil se vynasnažme zůstat lidmi, plnými dobroty, laskavosti, spoluúčasti a úcty ke každému člověku.

    Spoluprožívejme utrpení s jinými, protože pokud nedokážeme utrpení jiných lidí prožívat jako své vlastní, nebudeme-li s nimi soucítit, přijde nakonec utrpení k nám samotným. Neboť každý, kdo prochází nevšímavě kolem utrpení druhých ukazuje, že mu chybí skutečná láska. Láska k bližnímu, a skrze ni a prostřednictvím ní také láska k Bohu. Neboť jen ten, kdo je schopen prožívat cizí utrpení jako své vlastní, jen ten může vnitřně duchovně dozrávat a stoupat ke Světlu. Pokoušejme se proto vmýšlet se do cizího neštěstí a do cizí bolesti, abychom tím v sobě probudili milosrdenství.

    Na druhé straně se však zároveň těšme z radosti jiných a z toho, že se jim daří. Jejich radost ať se stane naší radostí. Buďme živí duchem skrze prožívání sounáležitosti s jinými, ať již ve špatném, nebo v dobrém. Všemohoucí Bůh nechce od nás nic jiného! Jen abychom byli a vždy, za každé situace zůstali skutečnými lidmi. Lidmi, plnými soucitu k jiným.

    Snažme se proto být ve styku s jinými co nejvíce vstřícní a co nejvíce ohleduplní. Nezapírejme podstatu svého lidství, projevující se právě tímto elementárním způsobem, aby dobrotivý Bůh nemusel kvůli tomu zapřít nás samotné. Proto ať se děje co se děje, ať se nás snaží mnohými způsoby manipulovat do vzájemné nenávisti, my vždy zůstávejme lidmi, nesenými vlnou soucitu. A tím zároveň nesenými ke Světlu.

    Pamatujme na slova Krista, mluvící o tom, že máme milovat i své nepřátele. To znamená, že se máme v každé situaci snažit stát na pozicích skutečného člověčenství, projevujícího se soucitem s druhými.

    Soucit! Soucit! Soucit!

    Pokud ale přijdeme o tento základní projev vlastního člověčenství, přijdeme o všechno a z naší lidskosti nám nezbude úplně nic. V nadcházející velké očistě země budeme muset být proto zatraceni. Neboť po završení očisty budou moci na zemi i v celém stvoření zůstat žít jen skuteční a praví lidé. Lidé soucitného srdce.