Svěcená Voda na druhou

Gniezno, zatoužil jsem se podívat tam, kam my češi tak často nejezdíme. První hlavní město Polska a podle legendy místo, kde se potkali tři bratři: Lech, Čech a Rus. Náš praotec se potom vydal směrem na jih, Rus na východ. No prostě očekávaný zážitek jak hrom...a byl...

Cesta ze Středních Čech trvá přibližně 6 hodin čisté jízdy, ujedete okolo 620 km, silnice pěkně ubíhá, zejména na polských dálnicích kde je povolená rychlost 140 km/hod. Mimochodem kvalita polských dálnic je několikanásobně lepší než těch našich.

Úseky jsou bohužel zpoplatněné (jako v Itálii, Francii).

Vyhlášená katedrála je vidět již z dálky, místo kde se utvářely dějiny dýchá něčím zvláštním, parkujeme.

Ptám se na parkovišti obsluhy kudy tudy nejlépe a co můžeme ve městě ještě vidět. Pán mi ochotně vysvětluje, že právě katedrála je cílem 100% turistů a sdělí mi kde se najíme a něco nakoupíme na památku.

Při rozmluvě se dosti podezřele usmívá.

Katedrála nepatří mezi ty největší, ale pro mě právě pro tu nejdůležitější. Uvnitř je vstup zdarma a za poplatek průvodce, ale ne v češtině, zavede Vás k několika významným součástím katedrály. "Sarkofágy", relikvie, sochy, obrazy, originál dveře z druhé poloviny 12. století. Podrobný popis

Právě probíhá mše, potichu se procházíme společně s mnoha zahraničními turisty uvnitř po obvodu katedrály, je co obdivovat, přes zákaz fotografování fotím bez blesku téměř vše, už se sem pravděpodobně nikdy nevrátím.

Opouštíme katedrálu, máme hlad. První obchůdky jsou s památkami a originálními výrobky Benediktýnů. Přeskakujeme je a můj doprovod upoutávají obchůdky s množstvím nádherně naaranžovaných květin, uznávám že vypadají nádherně, další v pořadí móda, tam už doprovod vchází nedbaje hladu. Také koukám jaká móda existuje (dlouho jsem si nebyl nic na sebe koupit). Dcera se dokonce usedavě rozpláče v prodejně obuvi, protože nemají její číslo, vydává se totiž za znalce "módního guru".

Celou řadu dražších restaurací míjíme s tím, že si dáme něco typického polského, našli jsme. Tedy dáváme si k obědu populární "Žurek" a Pierogi. Obsluha se na nás usmívá trochu více než je obvyklé, později zjistíme že náš jazyk je pro poláky strašně směšný, ale zároveň jsme pro ně nejoblíbenějším sousedním národem.

Nesmím zapomenout na památku z tak známeho místa, vcházíme do obchůdku z památkami a myslím o miniatuře katedrály. Obchůdek je plný andílků, svatých, křížků, obrázků, pohlednic a věcí mě úplně neznámých. Miniaturu katedrály "niema" jak mi sdělí prodavačka a také se na mě usmívá více než je zdrávo, "ááá Čechoslowacja" poznává naši národnost, jak se vám žije?... Ptám se dál co se nejvíce prodává jako památka na toto místo. Paní ochotně vytahuje celý karton s prázdnými lahvičkami ze skla, plastu, s obrázky svatých. Sděluje "Lahvičky na svěcenou vodu", vybírám skleněnou s portrétem minulého papeže (jediná byla ze skla v optimální velikosti). "No a kde koupím svěcnou vodu jako náplň?" Začínáme bavit zahraniční turisty ve frontě, podle tvaru očí typuji Japonsko, Korea a je mi záhadou čemu se smějí. "To si musí pán dojít do katedrály nabrat, hned u vchodu je nádoba na zdi",... kontruji paní prodavačce v polštině,"ale paní víte, my máme doma vystavené láhvičky s vodou z různých moří a některé se nám po letech zakalily a voda z té nádobky co mám nabrat,.. no do té strkají ruce tisíce lidí a mám obavu, aby mi voda hned druhý den nezčernala". Paní se neurazila, smála se dál a doporučila mi ať se tedy zeptám v katedrále na info.

Manželka se mnou odmítla jít, že dělám všude jen ostudu, jdu sám, běžím s vidinou, že budu mít svěcenou vodu z místa, kam ročně podnikají pouti desetitisíce lidí z celého světa.

Na info v katedrále se ptám kde můžu dostat svěcenou vodu, průvodce mi ochotně vysvětluje směr a říká mi za jakým svatým mám odbočit do zákristie, tam prý mi někdo vodu dá.

Vstupuji do zákristie pootevřenými dveřmi a najednou si připadám jak na velíně menší atomové elektrárny. Všude samé panely s kontrolkami, měřáky a vypínači s přepínači. Hlasitě zdravím a objevují se naráz tři kněží v sutanách, než mi stačili položit otázku, ptám se první já "můžu dostat svěcenou vodu"? Přistupuje ke mě nejstarší z knězů, "ano můžete, máte na ní něco"? "Mám, koupil jsem si za 7 zlotých tuhle maličkou láhvičku". Kněz mi ukazuje nádobu, která mi připomíná moderní samovar, je z nerezu a má pozlacené víko, dole výpustný kohout. Pro jistotu se ptám "je opravdu ta voda svěcená"? Kněz odpovídá "chyba jest pan niepowaźny" a ihned mi odebírá láhvičku z ruky se slovy "dawaj pan", sklání se k nádobě a otevírá láhvičku, ale ejhle, láhvička má menší otvor než kohoutek na výpusti, přesto otáčí kohoutem a voda teče přes jeho ruce všude, vytváří na zemi louži, láhvička se přesto plní až po hrdlo.

Poděkuji a odcházím s neskonalým štěstím, že mám svěcenou vodu, která protekla ještě přes ruce toho nejpovolanějšího, mám svěcenou vodu na druhou.

Při diskuzi s věřícími tvrdím, že jsem ortodoxní ateista, ale trochu se bojím aby mě ten nejvyšší nepotrestal, proto se snažím žít podle toho nejlepšího svědomí a vědomí, žiju.

Jsme národy dvou protikladů ve víře, Polsko nejkatoličtější země světa a my Češi nejateističtější národ světa, přesto se podle statistik v obou zemích krade stejně:-), to mi vysvětlete.

Poláci jsou k nám příjemní, jen ta řeč jim připadá směšná a navíc v téměř každé rodině je česká knížka Osudy dobrého vojáka Švejka, která prý byla po desetiletí povinnou četbou ve škole, možná si nás trochu se Švejkem spojují, ale v dobrém, jsme prý veselý klidný národ.

Odjíždíme směr Łódż a Kraków, potkáváme stádo jelenů, opravdu jelenů, přeběhlo přes silnici těsně před námi, to mi připomíná, že příští rok musíme navštívit Bělověžský prales, zubry a letní sídlo ruského cara...