Dva týdny autem po Kubě - 2 000 km

Rodinné dilema, kam na dovolenou? Pravidelně se s manželkou dohadujeme již několik let kam vyrazíme. Manželka preferuje opalování na pláži a prohlídku blízkých měst bohatě zásobovaných módou a jinými vymoženostmi civilizace.

Já mám potřebu být mezi lidmi, poklábosit, zažít dobrodružství, něco objevit, nesedět na místě.

"Ukliď si konečně ten bordel co máš v té skříni"!! Za 35 let společného soužití se něco nashromáždilo. Svolil jsem. Vyhazuji opravdu nepotřebné věci, jako sbírku nálepek od sirek, plechovky od Coca Coly z roku 1983, spousty papírů z různými výstřižky..., najednou na mě vypadne černobílá fotka krásné mladé mulatky, vzpomínám si, Juana, továrna Jawa, byla naší společnou kamarádkou, chodili jsme na zábavy, na pivo, za kulturou, bavili jsme se..., vzpomínám podruhé, sliboval jsem že se jednou na Kubu za Juanou podíváme, sliboval jsem s nadějí...

Pro mě je rozhodnuto, letíme na Kubu. Vyhledávám zájezdy v kombinaci s autem, chci se svobodně pohybovat a něco poznat, vidět, zažít a naplnit bláhový slib starý 32 let. Během dvou týdnů je vše zařízené včetně adresy Juanny, kterou nám poskytli v továrně Jawa, která ještě existuje, ochotná paní na personálním oddělení našla v kartotéce ručně psaný zápis starý 32 let s celým jménem a adresou, huráá!

Přilétáme navečer 19. prosince 2014 a seřizujeme si čas - 6 hodin, teplotní rozdíl ohromný, vlhké vedro. Na letišti na nás trpělivě po delším odbavení čeká příjemná usměvavá paní z CK Kentlucky, rodilá kubánka, čeká jen na nás. Ubytováváme se prakticky v centru Havany na pobřeží oceánu v hotelu "Copacabana". S paní průvodkyní domlouváme program na zítřek, prohlídka Havany, zapůjčení auta a výměnu peněz, rezervaci dalších hotelů na trase, kde již budeme úplně sami (pouze případná asistence na telefonu).

Den v Havaně byl báječný, stihli jsme se aklimatizovat, prohlédnout nejdůležitější místa města a hlavně jsme se od vzdělané průvodkyně dozvěděli ohromné množství informací o Kubě v českém jazyce (rozhodně jsem takové informace nikde dříve neslyšel, neviděl). Další dny je budeme využívat, musíme se dostat vždy z bodu A do bodu B bez jazykového vybavení.

Dobrodružství začíná hned v půjčovně aut, usměvavý vedoucí půjčovny (jako všichni kubánci) nás vítá podáním ruky a po zjištění že jsme z Čech (Československa) česky říká "máte nejlepší pivo na světě" jako druhý český produkt jmenuje auta Tatra. Pečlivě zapisuje do protokolu o zapůjčení údaje a ejhle!! Máte propadlý řidičský průkaz už 3/4 roku! "Já Ti to říkala, tady máš to Tvoje dobrodružství" Všichni se smějeme, tedy kromě mojí manželky. Vedoucímu dávám pár drobných za půjčení navíc, přepisuje datum v protokolu a prosí mě, abych policii, kdyby mě zastavila řekl, že mám ŘP na hotelu. Samotný se cítím trochu provinile, vždyť jsem s propadlým řidičákem procestoval polovinu Evropy, no nikdy mne nestavěli, nebo si datumu nevšímli.

Dorazili jsme do všech cílů našich cest, najeli jsme 2 000 km a dobrodružství předčilo hlavně moje představy, zapadli jsme s autem v džungli, nalétávali na nás supi, několikrát jsme zabloudili, manželka se opalovala u Karibského Moře i na severu Kuby u otevřeného Atlantiku. A hlavně! našli jsme bydliště naší kamarádky, kterou jsme 32 let neviděli, tedy našli jsme její sestru, kamarádka se přestěhovala stovky km jinam, ale hovořili jsme spolu česky telefonem, poplakali jsme si (včetně poloviny shromážděné vesnice) a ujistili se, že se na Kubu podíváme znovu, tentokrát na druhou polovinu země s mejdanem u kamarádky.

Už víme proč se Kubě říká "Ostrov Svobody", pro nás to byl doslova ráj, usměvaví upřímní lidé, kteří vždy pomohli a poradili, takový zpomalený svět, u každého domečku obsazené houpací křesílko, nikdo nikam nechvátal, úžasné obydlí které jsme si mohli prohlédnout, stále teplo, prostě "Maňana". V tak vysokých teplotách se ani pracovat nedá, možná proto mají jižní země u nás v Evropě potíže. Tady žádné potíže nebylo vidět, nepotkali jsme jediného žebráka, žádného člověka co by se mračil, nebo někam pospíchal. Policista který mě jednou zastavil (nezastavil jsem na stopce) mě pozdravil podáním ruky! A po zjištění že jsme z "Československa" se usmál a zamával nám na cestu.

Na cestách a silnicích minimum vozidel převážně amerických, nebo ruských značek (kdo zrovna z mocností měl větší vliv). Převažovaly ale povozy, v západní části ještě buvoli a ve střední části koně.

Hodnoty života na Kubě se pohybují úplně někde jinde, tyto hodnoty odrážejí tváře obyvatel a jejich temperament. Vzpomínáme s manželkou jak jsme si kdysi v mládí koupili na trhu hrneček a doma si ho dali v kuchyni na stůl, byli jsme šťastní, dnes již jenom vzpomínáme a na Kubě se nám to všechno připomnělo. Vrátíme se! Nádherná báječná země! Snad jí mocnosti světa nezkazí. Lidé jsou tam evidentně šťastní. Mají kde bydlet, co jíst (jídla chutná), ve škole učí zdá se dobře - děti se na nás snažily mluvit anglicky, je stále teplo...

Fotografie hovoří za vše, zde chronologicky reportáž z našich cest, den za dnem, fotky Kuba autem opatřeny komentářem. (alba pod tlačítkem)

 Neumělé video, opět jsem zapomněl nastavit fotoaparát, tedy jen pro ilustraci, jsem sklerotik...