Můj manžel mi před několika lety koupil k narozeninám kolo. Aniž bych tušila, co dostanu, byla jsem tehdy už předem nevrlá - protože praxe ukázala, že naprosto nechápe moje touhy a potřeby.
(občas mě provokuje: „Miláčku, koupil jsem ti dárek za 15.000!“ Abych vzápětí po tomto nadšeném úvodu zjistila, že jde o lešení, opravený kotel, hromosvod či něco ještě horšího).
Tentokrát však na mne v předsíni čekalo vytoužené překvapení. Obrátila jsem o 180 stupňů a padla mu nadšeně kolem krku. Můj manžel je prostě dokonalý!
Záhy se ukázalo, že mé porozumění věci („teď budeme jako rodina jezdit na výlety“) má povážlivé trhliny. Hlavní trhlinou bylo, že můj manžel kolo nevlastní, druhá (horší) trhlina se ukázala později. Protože první trhlinu jsem se okamžitě jala napravovat: „Musíš si taky koupit kolo! Jak jinak? Přece nebudu jezdit sama…“ Můj smutný výraz by zlomil i skálu, natož srdce mého milovaného… Za několik dní stálo v předsíni druhé nové kolo v sexy šedo-černém provedení. V té době už jsme měli dva kluky, takže bylo nutné zakoupit ještě sedačky pro ně, helmičky a drobnosti jako držáky na pití, kapsičku na plínky (do které jiní dávají chlazené plechovky s pivem). Bylo to jediné léto za posledních pět, kdy jsem nebyla těhotná. (To jsem ovšem netušila, že si prvního srpna zlomím klíční kost a kolo tudíž využiju jen jako nosič na helmu – na řídítkách drží docela dobře).
Takže mezisoučet našich cyklistických aktivit:
Kolo pro mne 13.000,-
Kolo pro manžela 13.000,-
Helmy pro kluky 1.000,-
Drobnosti 500,-
CELKEM 27.500,-
Druhá trhlina „vyplavala“ hned vzápětí. Ukázalo se, že ten, s kým sdílím stůl i lože, nenávidí jízdu na kole. Byl to pro mne šok a vůbec jsem nepochopila, proč jsme investovali tolik peněz do koníčku, který vlastně (jako rodina) vůbec nemáme. Nicméně manžel se přemohl a dokonce jsme se i několikrát vypravili na výlet (v součtu asi dvakrát). Veškeré neúspěchy jsme připisovali skutečnosti, že „kluci jsou ještě malí“ a „je to u nás do kopce, z kopce“…
Kluci snad vyrostou, ale „do kopce, z kopce“ se dá řešit snáz – koupíme nosič na auto a občas vyrazíme do placatější krajiny.
Nosič na auto 1.500,-
CELKEM 29.000,-
Zlomená klíční kost nám poněkud překazila plány, takže ten rok jsme už nikam nevyrazili. A světe div se, o Vánocích jsme si upletli malou berušku, naši Viktorku („zítra je Štědrý den, pojedem k babičce a pak ke druhé, bude zmatek, musíme na to vlítnout dneska, pokud si to chcem v klidu užít…“ – a lup ho, sedmého ledna dvě čárky v těhotenském testu…).
Následující léto kola pochopitelně odpočívala – sice neustále fit a v plné polní kolem dvou kluků, nechtěla jsem ale pokoušet štěstí zbytečnými riskantními aktivitami jako je jízda na kole.
Další léto byl Viktorce necelý rok. Na sedačku jsme si s ní ještě netroufali, rozhodli jsme se proto zakoupit vozík za kolo (když už jsme do cyklistiky tolik investovali, přeci to nevzdáme). Naštěstí jsem narazila na výhodnou koupi na Mimibazaru.
Vozík za kolo 1.000,-
CELKEM 30.000,-
S vozíkem jsme vyjeli, když to spočítám, celkem jednou. Možná byl nevhodný den, možná byl nevhodný vítr, možná jsme zvolili nevhodný profil trati. Se dvěma kluky, každý na sedačce za jedním kolem, plus manžel s vozíkem (jeho přidělání trvalo asi dvě hodiny plus návštěva cykloservisu s prasklou duší). Pro sousedy a ostatní osazenstvo naší vesnice jsme představovali opravdu zajímavý objekt pozornosti, výlet však za veškeré investice moc nestál: při brždění z kopce brala manžela do rukou křeč, sebemenší kopeček pak nezvládal – kolo s vozíkem a dětmi vážilo asi tak tři sta kilo (sama jsem ho zkoušela do kopce tlačit a málem jsem skončila v potoce).
Brzy poté však nastala ta šťastná událost, další těhotenství. To nám naši cyklistickou výzbroj vyřadilo na další léto. Technologie zastarávají, prach padá, děti těžknou. Protože čekáme čtvrté dítě a počet míst ve voze je omezený, s lítostí prodáváme naši kamarádku škodovku a pořizujeme něco prostornějšího. Což znamená, že odkládáme nosič (1.500,-).
S novým vozem to nebude tak jednoduché. Kluci mezitím povyrostli a je nutné koupit i jim kola. Nosič tedy musí pobrat naše kola i kluků. K tomu bude nutné koupit střešní „rakev“, abychom byli schopni uvézt i nějaké věci – auto, i když sedmimístné, není nafukovací a kočárek, helmy, batohy, případně věci na dovolenou prostě neuveze. Takže
Kola pro kluky 5.500,-
Nové helmičky 1.000,-
Střešní nosič 5.000,-
Nosič na kola (za auto) 12.000,-
Tažné zařízení 13.000,-
Střešní rakev 8.000,-
CELKEM 74.500,-
Vše pořizujem se slovy „když už jsme do té cyklistiky tak investovali, přece to nevzdáme.
A můj manžel dodává: „Jo holka, to se mi ty tvé narozeniny drobet prodražily“.
A k tomu s harpagonským zaskřípěním zubů: „Na kole jsem zatím ujel pět kilometrů. To je nejdražších pět kilometrů v mém životě“.
A já si říkám, jo moje milá, teď musíš jezdit jak o život, aby se to všechno vyplatilo. A platím 10.000,- za dovolenou v Třeboni – tam je profil tratí na kolo jak dělaný. Vždyť jízda na kole, ta člověka v podstatě nic nestojí!
