O nás škrtech
Mám ukrajinské kořeny. Moje babička pochází z podkarpatské Rusi, odkud utekla ve svých čtrnácti letech a nikdy už se tam nevrátila. Sloužila v Praze a snad v Berouně a život ji naučil střídmosti. Nikdy nekupovala nic zbytečného a vše, co dělala, bylo racionální a mělo nějaký smysl. Zvířata neuznávala, jen ta, která něco snášela, dojila či ze kterých byl nějaký jiný užitek. Kupovala pouze „nezbytné věci“ a dokonce dlouhá léta neplatila za odpad, prý všechno zužitkuje a dodnes si myslím, že to opravdu bylo tak. V naší rodině se traduje historka, jak mamka, když byla malá, jí utíkala štrachat do kabelky, jestli tam náhodou není něco dobrého. Narazila na slibně vypadající igeliťáček, stočený do klubíčka. Jaké však bylo její zklamání, když zjistila, že igelitka obsahuje jen pár kousků uhlí… Babička totiž pracovala v kotelně a v době hluboké totality považovala za svou morální povinnost starat se o rodinu seč mohla, tudíž nosila domů (kradené!) uhlí a což, i když to bude jen pár kousků, na ulici je nenajdeš, no ne?
V tomto duchu jsem vyrostla a i když se považuji za veskrze moderní ženu a matku, možná ve mně něco zůstalo. Proč mi je zatěžko vyhodit kousek drátku, když by se mohl hodit? (Ačkoliv je mi jasné, že bude-li se kdy hodit, zákonitě ho nenajdu). Proč mám tak dobrý pocit, když kvůli zbytečně oloupanému stroužku česneku, místo abych ho vyhodila, vařím další mohutné jídlo, za které jsem v součtu zaplatila víc než stovku? Proč skladuji ve skříni předměty a věci z minulého století, i když už mi musí být jasné, že TOHLE už fakt neoblíknu?
Příkladů fanatické skrblivosti mám nespočítaně. Sbírám krabice od bot, a nejen od bot. Vrší se nám nahoře na skříních, kupí se, přepadávají dolů... ale jednou budou určitě potřeba. Na vánoční pečivo, na cokoliv, co bude třeba reklamovat, na drobné předměty, až je budu chtít protřídit. Peču-li pak vánoční pečivo, či nedejbože něco reklamuji, kolem krabic chodím s uctivým respektem. Proč? No… je mi líto jich použít. Jsou takové pěkné, čisté, neumaštěné… to je raděj nechám na skříni pro nějaký bohulibější účel, jen... jen nějaký vymyslet.
Onehdá jsem dávala auto do servisu a když mi ho mechanik vrátil, byla přední sedačka obalena igelitem. Mé srdce zaplesalo! Krásný, čistý igelit! Půl cesty domů jsem vymýšlela, na co že jej použiji – a všechny varianty zavrhla s pocitem, že „na to je ho škoda“...
Říkám si, jestli moje škudlivost nedosahuje už patologické formy, když tu mne dostala má sestra, která sdílí mé šetřílkovské geny. Popisuju jí, jak jsem v Lidlu v záchvatu shopalkoholismu utratila přes čtyři tisíce (což je v Lidlu výkon téměř olympionický), a bylo mi líto dvacky za igelitky, takže jsem tenhle mega obrovský nákup cpala „na volno“ do kufru auta včetně těch zatrolených jogurtů.
A ona na to, jo holka, to mi povídej…. Já se můžu vzteknout, když mi chcípne trouba a musím zapálit novou sirku….
Holt co se dá dělat, s geny marno bojovat!!!!
Alena Suchopárová
K Vánocům dárek.... dělat, co opravdu chci.
Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Kolik je věcí, které chci. A kolik je věcí, které vlastně dělám a nechci. A přesto ty první nedělám. A ty druhé dělám. A to celé, protože....
Alena Suchopárová
Jak jsme se fotili
Z myšlenky na roční focení jsem byla otrávená už od rána. Už jen zařídit, aby všichni zvládli obléci si čisté oblečení je nadlidský úkol. A to je jen třešnička na dortu.
Alena Suchopárová
Není nad pořádné víkendové povyražení
Pachatele níže popsaných kriminálních činů nemohu jmenovat. Z okolností vyplyne, že se jedná o jedno z našich dětí, ale pamětliva důrazného poučení o základech internetové gramotnosti přisoudím zločinci milosrdnou přezdívku Saša.
Alena Suchopárová
Kterak se škrt přepočítal
Kdo náhodou někdy četl můj blog, ten dobře ví, že jsem škrt. Takový ten škrt, co si do lahve napouští vodu z kohoutku, páč se mu příčí koupit si balenou v Lidlu za dvě padesát.
Alena Suchopárová
Jak jsem o Vánocích (skoro) (ne)zhubla
Jako by to bylo dnes. Čtyři malé zlobivé uzlíčky a já, snažící se o Vánocích o nějaké to kilo dolů. Na plotně řízky a klobása a v ledničce bramborový salát, u babičky cukroví a kapr.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Bouří a dál vydatně prší. Nejezdí vlaky u Plzně, ve městě zavřeli náplavku
Na většině Česka se během neděle objevují bouřky. Vydatné deště zastavily odpoledne provoz na...
Island bude mít prezidentku, volby vyhrála podnikatelka Tómasdóttirová
Podnikatelka Halla Tómasdóttirová se stane novou islandskou prezidentkou. Podle veřejnoprávní...
Kam na dovolenou v Česku? Nová místa i cíle, které zatím neobjevily davy lidí
Češky a Češi se vracejí do přírody. Stále více lidí lze potkat během dovolené na turistických...
Sociální dávky lákají uprchlíky z Afriky, notovali si Dostálová s Vondrou
Migrační pakt je podle lídra koalice SPOLU Alexandra Vondry nedostatečný. Uvedl to v diskusním...
- Počet článků 71
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1689x