Šaman
Vystoupil z rámu onoho zvláštního obrazu a rozhlédl se po zšeřelém pokoji. Bylo tam takové ticho, že se nejdřív domníval, že tu nikdo není. Proto se odvážil vzdálit se o něco víc od svého obrazu na stěně. Kde se to octl? Kdo ho za určitě nemalé peníze koupil a pověsil sem do téhle přehlídky pochmurného luxusu?
Seděla v křesle tiše jako socha. Nehnula se, nevzdechla, jako to činila už po mnoho dní. Co taky dělat v tomhle osamělém domě. Zůstala tu sama s tím domem, zahradou, obrazy a ostatním přepychem. To jediné, co tu nebylo luxusní, byly její myšlenky. Jako povlak před pocákáním barvou při malování se tu po všem válela deprese. Syn byl kdesi daleko ve světě a vzpomněl si na mámu jen občas. Kdoví, jestli jednou zaznamená její definitivní odchod. Dcera se snaží, ale má svých starostí dost. A ona by jí nechtěla přidělávat ještě další, když pomoci už nemá síly. Manžel se jí natrápil svými nevěrami a velkopanským chováním na několik životů dopředu. Ale kupodivu se jí neulevilo, když před několika lety zemřel. Spřádala tu po večerech své osamělé myšlenky jako pavouk šedé sítě.
Ohlédla se a vykřikla. Rám prázdný! Obraz nikde! Taky se polekal. Omluvil se.
" Ale to není možné! Vy jste... Vy jste přece z toho obrazu! Jak jste se sem dostal?"
"Moc jste mne potřebovala. A můj tvůrce mne přece pojmenoval Šaman. Nemohl jsem tedy jen tak civět donekonečna ze stěny, jak se tu někdo trápí."
"Ale vy mi přece stejně nemůžete pomoci! Jsem prostě jen osamělá, to je všechno. Vsadila jsem všechno na jedinou kartu a tou byla moje rodina. Zklamala jsem se a to bolí. Moc bolí."
"Můj Tvůrce se taky moc trápil a proto mne namaloval. Pomáhal lidem. Byl léčitel, šaman. Pracoval na sobě usilovně spoustu let, aby ulevoval druhým v jejich utrpení. Cítil v sobě ten dar a tak začal pěstovat svoji vnitřní sílu. Lidé se o tom dozvěděli a začali jej vyhledávat. Neodmítl nikoho. Byl vděčný za ten poklad a za možnost jej rozvinout. Sám se ve vlastní rodině ale utrpení nevyhnul. Ztratil svoje nejbližší při epidemii jedné těžké nemoci. On sám jediný přežil. Velice trpěl, protože jim nedokázal pomoci, ačkoli je tolik miloval. Mne namaloval proto, aby se smířil s tou těžkou ztrátou."
"To je moc smutný příběh. Ale zároveň i poučný. Myslíte, že bych taky dokázala někomu pomoci?"
"Zatím na to nemáte dost síly. Nejdřív musíte pomáhat sobě."
"A mám v sobě ten dar ulevovat jiným v jejich trápení?"
"Máte, ale je uložen hluboko. Moc hluboko. Pohřbila jste jej do svých strachů a depresí, do zbytečné péče o dospělé lidi jako by to byla nemluvňata. Bude trvat mnoho let, než se k němu dopracujete. Pravděpodobně se toho ani nedožijete, ale to nevadí. Ten dar pak jenom usne a v příštím životě se probudí. Žádné úsilí se nemůže ztratit."
"Tak trochu se stydím, proti vašemu tvůrci jsem nic závažného neprožila a přesto jsem zažívala tak strašné pocity! Vůbec jsem s nimi nedokázala nic pozitivního udělat."
" Uděláte teď, když víte, jak to funguje. Předtím jste nemohla, protože jste o tom nevěděla."
Úlevně si povzdechla. Ani si nevšimla, jak se náhle zploštil a vrátil zpět na své místo v rámu. Nestihl jí ani poradit, jak má začít. Zkusí se tedy jít pro začátek aspoň projít. Třeba ji cestou něco napadne.
Martina Studzinská
Máj - lásky čas?
"Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj - byl lásky čas." Tak praví básník. My starší máme s prvním májem spojené prvomájové průvody. O nich jsem psala před rokem. Jaká je ale původní májová tradice?
Martina Studzinská
Malé i velké čarodějnice, ke startu připravit!
Zítra vzplanou na mnoha místech ohromné vatry. Budou se pálit čarodějnice. Co o této tradici víme a co se můžeme domnívat? Jaké je poselství téhle zvláštní noci?
Martina Studzinská
Jak dlouho by se tady válel?
Neznalost zákonů neomlouvá. A to ani těch přírodních. Pokud věci necháme být tam, kde jsou, možná se nám vzniklá zátiší nebudou ani za mák líbit.
Martina Studzinská
Toaletní papír, životní filosofie a všechno to kolem
Napadlo vás někdy zamyslet se nad takovou běžnou věcí denní potřeby, jakou je obyčejný toaletní papír? Aneb co také musí řešit pedagog na Den učitelů.
Martina Studzinská
Když se zblázní hodiny
Už jste si toho taky všimli? Hodiny jsou symbolem naší volby, našeho směřování v čase nám vyměřeném. Mám dojem, že to platí hlavně pro ty klasické, s ručičkami. Jakmile se pokazí, měli bychom se nad sebou zamyslet.
Další články autora |
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Okamura přál uzdravení Ficovi a volal po neutralitě Ukrajiny. Hrál mu Ortel
Zhruba tisícovku příznivců dokázalo přilákat opoziční hnutí SPD na svůj hlavní mítink před...
OSN schválila den památky obětí genocidy v Srebrenici. Srbové protestovali
Valné shromáždění OSN schválilo návrh, aby si svět každý rok připomínal genocidu v bosenské...
Další zádrhel v digitalizaci stavebního řízení. ÚOHS zarazil zakázku
Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Mlsna ve čtvrtek zamítl problematickou...
Alternativu pro Německo vyloučili z europarlamentní frakce, chce se odvolat
Europarlamentní skupina Identita a demokracie s okamžitou platností vyloučila Alternativu pro...
- Počet článků 188
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 579x