"Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj - byl lásky čas." Tak praví básník. My starší máme s prvním májem spojené prvomájové průvody. O nich jsem psala před rokem. Jaká je ale původní májová tradice?
Stavění máje je symbolem přenesení lesního ducha k lidským obydlím. V našich zemích má formu celého stromu zbaveného větví a kůry, na jeho vrcholu bývá zavěšen věnec ozdobený pestrobarevnými pentlemi. Původně máje stavěli chlapci svým vyvoleným dívkám a po celou noc, někde dokonce i tři dny a tři noci svůj výtvor bedlivě střežili. Pokud se některému sokovi podařilo vrcholek máje uříznout nebo jinak „přikrášlit“, bývalo to považováno za velkou potupu. Chlapci se proto spojovali ve větší skupiny, aby své máje snáze uhlídali. Později se střežení máje stalo záležitostí celé vsi. Snad to bylo i z úsporných důvodů, aby spotřeba dřeva v místních lesích nebyla tak velká. Májka jako symbol života, jeho ochrany a růstu, stávala uprostřed obce do svatodušních svátků, někdy i déle . Tato tradice přetrvává celá staletí. Přináší s sebou radost a optimismus v lidském životě tolik potřebný. Májka stojí vysoko nad našimi hlavami a je jakousi šipkou směřující do nebe.
Jedna ze Slovanských bohyň se jmenovala Maja. Pravděpodobně dodnes přetrvávající tradice stavění máje má co do činění právě s jejím kultem.
Se střežením máje je spojen také další zvyk tzv. vylévání cestiček. Ten souvisí s milostnou tematikou. Vyhašeným vápnem se vylévají cestičky od domu k domu milenců, na jejich vrata se píší jména a malují srdce.
Máj je měsícem lásky. Pod májí se mládež veselila, hrávala hudba, konaly se májové slavnosti, majáles.
Měsíc máj býval také měsícem panen – mladých, neprovdaných dívek už od prastarých předkřesťanských dob. Symbolem panenské čistoty byly květy, kterými se dívky zdobily.
V máji bývalo zapovězeno konání svateb, možná proto, že děti zplozené v máji se rodily koncem zimy, kdy všude docházely zásoby a přicházely nemoci způsobené nedostatkem čerstvých plodin. To v době vysoké novorozenecké úmrtnosti bylo velkým rizikovým faktorem.
Máj byl tedy měsícem touhy, romantických schůzek, čerstvě natrhaných květin. Pražané se na prvního máje rádi procházejí po vrchu Petříně, kde navštěvují sochu patrona českých milenců – Karla Hynka Máchy. Ale pro další příjemnou tradici se nemusíme nutně rozjet až do Prahy – stačí si vyhlédnout rozkvetlý strom, nejlépe třešeň či višeň, popadnout někoho, koho máme rádi a s největším potěšením se s ním pod rozkvetlým stromem políbit. Zaručuje to vřelý vztah po celý další rok. A i kdyby to byla jen pouhá pověra, taková pusa pod rozkvetlým stromem je zážitkem, který stojí za to. Nebo ne?
