Kéž by volby nebyly. S vládou je taková legrace!

Není dne, abychom se smíchy nechytali za panděro. Z televize sice zmizela politická satira, ale což, když ji vytvářejí politici sami. Pěkně a v originále. Kdyby žil Miloslav Šimek, neměl by co žrát. 

Politici již dávno způsobně netančí, ale předvádějí už jen divoký čardáš. Sice se v jejich podání předvádí dost smutný humor, ale my, Češi, se mu dovedeme zasmát taky. Jen považte - prozřel například ministr daňových kliček a zdravotnictví v jednom. Kdo někdy sepisoval daňové přiznání, dobře ví, co zdanit a co ne. Petr Arenberger to vzal pro začátek pěkně hákem, tedy z pera chudých přiznal ještě chudší příspěvek do státní kasy. Pak zapracovala jeho paměť a z chuďase se stal boháč. Ministryně financí Schillerová jásá. Do kasy pan ministr poslal více peněz. 

Jak se mu to jen mohlo stát? No, mohlo. Máš-li toho majetku moc, pak se "chyba" vloudí. Chyba za třicet mega. To už k popukání opravdu je, protože skutečný chuďas s panem ministrem cítí, ale že nemá "přehled" o svých hmotných statcích, ústa potom do široka rozvírá. Stejné, jako když Felix Holzmann se svým pokusem strčit kanára do akvária a rybičky do klece doznal skutku, že to asi ani jeden z živočichů nepřežije. Zrovna tak jako pokus pana ministra obalamutit Finanční správu.

Premiérovy eskapády vypočítávat netřeba. Když je v něčem malér, tedy za jeho přispění v milované disciplíně mikro managementu, pak se všemu diví. Proboha, proč? Národ se už dávno nediví ničemu a tak pobaveně sleduje jeho Čaulidství v přímém přenosu dnes a denně. Například v posledku v tom, jak opět cílí na důchodce a chce je zasypat penězi. Že jsou nás všech a nikoliv z fondu Agrofertu, to taky pobaví. Babička s dědečkem budou spokojeni, naši vnuci už budou bez důchodů a od státu dostanou jakýsi malý příspěvek, který si budou libovolně navyšovat jen ze svých úspor. Tak to bude, na to můžete vzít jed. Sekera dluhu hluboko zaseknutá do dalších generací je už teď. 

Že to k smíchu není? Ale je, vážení. Protože když tato vláda po volbách zmizí, nastane jen krutá realita, prosta od zábavných politických veletočů, programově sehraných na tiskovkách, kde jsou mnozí politici už zralí na Oscara.

Krutá realita nové vládní garnitury už k smíchu nebude. Čekají nás pošmourné dny ještě větší daňové zátěže a zdražování, které například obchodníci dosud umně skrývají v menší gramáži svých výrobků za stejné peníze. Gramáž zůstane a pak se stejně zboží zdraží. Obchodníci a celé hospodářství bylo kvůli pandemii v útlumu, není se co divit. Jen Karel Havlíček by měl po volbách zůstat jako super špígl nágl ministr. Ráno něco přikáže, v poledne to neplatí a večer vše popře. Poskytne tím aspoň něco k pousmání. 

Stejně jako Jan Hamáček, muž oranžového charakteru v červeném svetru. Nikdy skutečně nepracoval, politika ho živí od studentských let a co pak s ním? Měl by dál pracovat, či spíše působit aspoň nějakém sekretariátu a psát do novin humoristické glosy. Pro začátek o tom, jak se vylhat i ze svého rodného listu. Madam Maláčová mu v tom třeba, z jejího pohledu coby nejférovějšího maníka, jistě férově pomůže. A když už nebude o čem, vzhledem k jejich vzdělanosti pak možná zazní mea culpa, mea maxima culpa. Ale to už asi budeme chtít moc. A zřejmě i od nové vlády, které spolu s námi už do smíchu moc nebude. Z dluhové sekery totiž pořád poteče krev.