Jako narod to vsak nemuzeme vzdat, nebo skoncime treba jako Francouzi (sedm milionu Africanu ve Francii, treti nejvetsi pocet po Brazilii a USA).

Každý živočich se v době hojnosti rozmnožuje a v době strádání snižuje početní stav své populace. Princip, že životaschopnější přežije a má opodstatnění pro zachování rodu. Jen tak zvaně civilizovaný člověk toto pravidlo porušuje.

Evropané i v době hojnosti, která zde trvala třicet let , totiž v rozporu s přírodními zákony uměle snižovali svoji populaci, ale Afričané, především díky sebevražednému jednání Evropanů, kteří dobrovolně za ně převzali problém zajištění obživy, se množili skoro geometrickou řadou. Je tedy logické, že bez razantních opatření, která v zájmu zachování našeho rodu (naší civilizace) budou ii v rozporu s dnes vnímanými pravidly humanismu, životaschopnější populace Afričanů a Asiatů dřív nebo později nahradí méně životaschopnou populaci Evropanů.

PS. Bytová nouze je zástupný problém, který pouze maskuje pravou příčinu postupného vymírání původních Evropanů.

Pane Jiří, západní Evropa si žila svým životem, zatímco my v totalitě. kariéra a blahobyt měla tehdy jiný rozměr než dnes. A hlavně se se možnost získání bytu na Západě moc neřešila, nyní mají stejný problém. V tom s Vámi souhlasím.

S tímto se potýká už desítky let západní Evropa. Nikdo nechce dělat těžkou, podřadnou a špatně placenou práci. Děti brzdí kariéru a blahobyt. Je to tak bohužel.

rodina s 9 dětmi, to si moc neumím představit. Už proto, že do panelákového bytu se nás vešlo 5, z toho 3 děti, a bylo to nadoraz. Ale ex mi říkala, že její prababička z Moravy byla ze 14 dětí. Jenže to byly vesnice a ty děti se v chalupě někam nacpou...spalo se ve sdílených postelích, to bylo na vsi normální - 3 děti v jedné posteli...A co se týče současna: je dobře, že populace klesá - jak známo, přelidnění generuje problémy přímo planetární.

No jo, to jistě ano, pane Jiří. Jde ovšem zároveň o to, abychom tím SVÝM populačním uskrovněním se neuchystali svůj konec konečný... Ne všichni lidé všeho vyznání či bez jsou totiž sebeobětovně skromní.