Uvědomují si eurohujeři, že jsou nacionalisté? Jenže cizí!

Komu neotevřel oči ani Sarkozy se svými protekcionistickými záměry, tak by se měl nad sebou zamyslet. A to prosím ještě „Lisabon" neplatí!

Ratha nemám rád a považuji jej za nebezpečného egoistu, ale ten Hitler mi k němu zase nesedí. Nemá totiž světovládné choutky, dělá jen pragmaticky to, co mu voliči dovolí, takže není žádným ideově vyhraněným vizionářem, který by svým charismatem ohrožoval Evropu nebo svět. To se ovšem nedá říct o Sarkozym. Kdybych měl časopis, tak bych na obálku dal fotomontáž tváří Hitlera a právě Sarkozyho.

Je to on, co se snaží svou hyperaktivitou kompenzovat svůj napoleonský komplex. Snaží se neustále na sebe strhávat pozornost. Jeho až chorobné ambice se nedají přehlédnout. Dá se říci, že mu v tom velice pomáhá i francouzský tisk, který jej staví do role spasitele Evropy. Francouzské zájmy, francouzský nacionalismus a despekt k menším členům EU je neskrývaný.

Vzpomeňme, jak se těžko loučil s předsednictvím. Dlouho dopředu si připravoval půdu bagatelizací českých schopností. Teď se neustále plete pod nohy. Volá se po vůdcovské roli, kterou mohou plnit jen velké země. Hovoří se i o ukradeném předsednictví. Abbase již Klausovi „ukradl".

Ještě před nástupem českého předsednictví začal pod záminkou krize svolávat mnichovské čtyřky. V této praxi chce na půdorysu eurozóny pokračovat bez ohledu na to, že už EU nepředsedá. Stále vyhrabává ze smetiště dějin nové a nové nástroje, které se diskreditovaly už za socialismu. Musíme si nějakým ambiciózním pomatencem nechat ordinovat něco, co jsme už v roce 1989 zavrhli?

Sarkozy zavádí bankovní socialismus a chce jej implementovat do celé Evropské unie. S tímto jeho internacionálním přístupem jsou v rozporu ochranářská opatření, která se nerozpakuje vytasit, když mu teče do bot. Jeho automobilový protekcionismus už je vrcholem nestydatosti (viz IDNES). Zrůdnost tohoto záměru ani není třeba rozpitvávat. Jen si všimněme, že Sarkozy speciálně zmínil automobilky v Česku. V tomto světle je nákaza, která postihla i Římana, ještě šílenější, než jsem psal zde.

Co proboha ještě euronaivisté a euronadšenci potřebují za argument, že EU je jen nástrojem velkých členů, aby si své problémy řešili na úkor těch malých? Vždyť se vracíme před ideje, na nichž EU stojí, tedy před volný pohyb kapitálu, zboží a osob (které ještě velcí členové ani nenaplnili). A to máme věřit, že potřebujeme nějaký vyšší stupeň integrace? Nejde náhodou jen o vyšší stupeň závislosti? Samozřejmě že nejprve potřebujeme návrat k původním hodnotám a jejich naplnění.

V této situaci je Lisabonská smlouva dobrá jen k tomu, aby umožnila jako v akciové společnosti na principu majority bez blokační minority (práva veta) prosazovat vlastní nacionalismus velkých členů. Budeme v postavení akcionáře, který bude se svými 2,9% hlasů sledovat, co se na valné hromadě děje. Utopické žvásty jsou jen koloritem a záminkou pro nastavení vlastních pravidel za radostného pobekávání ovcí, směřujících k ostříhání.

Tváří v tvář této aroganci jde už i o prostou hrdost občana, který se nedá vykázat do druhé kategorie.