Těšíval jsem se, až oslavím smrt Biĺaka. Zaorálci mi to překazili

Za všechny, kteří se mi do titulku nevešli, jsem jmenoval euronadšence, jenž se právě stal ministrem zahraničí. Ale zapomenout bychom neměli ani na Havla, Špidlu, Schwarzenberga a jiné symboly nové kolaborace, které dávají zapomenout na Biĺaka, Koldera a Indru. I ten Husák byl uměřenější.

Brežněv vyznamenává kolaboranta.

 Když zemřel nenáviděný Brežněv, v euforii jsem sledoval jeho pohřeb v televizi a vypil jsem přitom flašku kapitána Morgana. Biĺaka jsem doslova nenáviděl, zejména po roce 1968. Byl jsem tehdy mladý a měl jsem pocit, že takového odporného vlastizrádce bych dokázal uškrtit vlastníma rukama.

 O Vasilovi Biĺakovi se tradovalo, že byl vyučeným krejčím s poznámkou „na saka nepouštět“. Byl to typický produkt dělnických funkcionářů, jevil se jako relikt padesátých let. Dodnes nevím, zda byl větší »blb«, nebo »kurva« (omlouvám se, výstižnější slova mě nenapadla). Co vím ale jistě, že oproti dnešním nenažraným přisluhovačům Brusele byl chudák, který se s odstupem let může v této relaci jevit jako přihlouplý sice, ale skoro „poctivec“.

 A jak léty vyprchala zlost, tak s ní odplynula i radost z jeho smrti. Jamaiského rumu „za jeho skuru“ by byla škoda. Dnes už bych nikoho nechtěl škrtit vlastníma rukama, ale je zase spousta parazitů, kteří vydělávají na destrukci vlastního státu, před nimiž si chci symbolicky odplivnout.

 Uplynulo čtvrt století a zase si musím u mnoha našich politiků, kteří budují nové vězení národů, klást otázku, zda jsou blbější než prospěchářští, nebo naopak. Každopádně by jim Biĺak mohl jejich majetkové poměry závidět, a to i v dobách své největší „slávy“.

 RVHP i Varšavská smlouva se rozpadly celkem v klidu, protože Gorbačov byl diletant, který to „dobře myslel“. A tak si přejme, aby euronadšenci byli raději blbější než prospěchářští. Ministr zahraničí, na něhož se odvolávám v titulku, tuto podmínku splňuje.

 Nejsem si jist, jestli z toho vychází Biĺak hůře. On nás nikdy neřídil přímo z Moskvy, jako třeba Špidla z Brusele, ani nikdy nedostal doživotní rentu snů za kolaboraci... Zemřel jen člověk, po němž ani slušný pes neštěkne.

PS Pokud jste nečetli můj včerejší článek „Ukrajinský Zifčák-Šmíd, jemuž vrahouni nedokázali ani uříznout ucho“, doporučuji Vaší pozornosti.