Šetřeme, ale nevylejme s vaničkou i dítě

Celá světová ekonomika je takové letadlo, založené na důvěře, že poletí dál. Když hrozí havárie (krize), odpovědní piloti mají padáky na zádech a uvažují, jak se zachránit na úkor „ekonomy class“.

Krize aneb když pán sklouzne, sedlák si nohu zláme

Krize nevznikla u nás, přesto její důsledky poneseme snad ještě ve větším rozsahu než rozmařile se chovající USA, kde krize měla svůj zdroj. I k našemu zadlužení přispívá odliv bohatství do zahraničí. Nejde jen o to, že jsme prodali zahraničním investorům téměř vše, včetně vody a redistribuce plynu, což znamená další odliv zisků na úkor kapes našich občanů, ale i o téměř sto miliard za roční obsluhu státního dluhu.

Napráskání takových deficitů státního rozpočtu je trestuhodné, ale samo o sobě by k tragédii nevedlo. Velké země jako Japonsko, Itálie, Francie a USA jsou na tom statisticky mnohem hůře, ale tady platí Borovského, že když pán sklouzne, sedlák si za něj nohu zláme. Důkazem je Řecko (spolu s Maďarskem, Portugalskem a mimo Evropu třeba Novým Zélandem), ale z ničeho nic začíná mít potíže i Španělsko.

Občané v těchto zemích se musí uskrovnit a nikoliv jen proto, že stewardi (vlády) v economy class podstrojovali příliš svým pasažerům, aby s nimi příště zase letěli, ale hlavně proto, že piloti chtěli letět dál, než jim vystačí palivo. A pak si chtějí ještě padákem doskočit pro prémie.

Takže šetřit se musí, ale tohle pozadí by nám nemělo unikat. Také bychom si měli být vědomi, že komparativní výhody z oddlužení je možné požívat tehdy, když ostatní tak zodpovědní nejsou. Ale když najednou začnou šetřit všichni, efekt se přes pokles exportu nivelizuje.

Pokles příjmů to nevyřeší, naopak

A tady stojí za úvahu, nakolik je žádoucí přidusit ekonomiku ještě zevnitř. Nedá se říci, že by čeští občané žili nad evropské poměry. Paradoxně už máme vyšší ceny některých komodit (rekreace, značkové zboží, elektronika, dokonce i některé potraviny) než třeba v Německu, o USA raději nemluvit. Příjmy našich občanů jsou přitom zlomkem jejich. To platí částečně i o tom Řecku.

Takže cesta přes další snižování životní úrovně průměrného (zodpovědného a neparazitujícího) občana podle mě nevede k cíli. Jestliže se totiž radikálně sníží kupní síla obyvatelstva, doplatí na to dříve nebo později všichni. Ekonomiku přidusí nižší obrat a začne spirála úspor i propouštění ve firmách. Tento bludný kruh je reálnou hrozbou a může z naivity usvědčit všechny, kdož už operují koncem krize.

Na druhé straně šetřit stát musí. Když už chce šetřit na mzdách, měl by udělat bilanci, proč státní správa narostla od roku 1989 na dvojnásobek. Komunisti přece regulovali vše. Narostly paradoxně i počty represivních složek včetně policie. Nelze se vymluvit na cenu za demokracii, to je jiná položka. Každopádně to jsou neproduktuvní výdaje.

Státní rozpočet je synonymem zlodějen

Než bych snižoval platy hasičům a záchranářům, a to až cynicky a arogantně těsně po povodních, bylo by třeba utěsnit nejdříve kohoutky na ministerstvech. Vzpomeňme, jak si z kopýtka z našich daní vyhazoval ministr Němec. A jeho firmy vlastně parazitují nejrůznějšími smlouvami na státu dodnes.

Nechápu, když si ministerstva platí vlastní odborníky, proč si v takovém rozsahu smí objednávat na každou hovadinu externí služby – různé advokátní kanceláře, auditory, agentury a poradce. Každý outsourcing by měl být jen havarijní možností, nikoliv kanálem pro vysávání státního rozpočtu. A s těmi poradci se také nějak roztrhl pytel. Funguje to jako trafika, ale hlavně to svědčí o nízké úrovni odbornosti v úřadech.

Vzpomeňme také ministra Řebíčka, který nám nějak za dobu ministrování zbohatl, i když firmy mu formálně nepatřily. V Monte Argentáriu si štěbetají vrabci na střeše, jak je možné podojit státní rozpočet. Přes státní zakázky tečou miliardy, které na mzdách není možné ušetřit. Nejde jen o předražené dálnice, ale také o zcela zbytečné předražené dálnice, jako je ta z Ostravy do Lipníku nad Bečvou, když paralelně vede mezinárodní silnice E462 (R 47) a existuje přes Frýdek-Místek dálniční propojení.

Zeman, Špidla, Gross, Paroubek,  Kühnl,  Kalousek, Barták a Vondra by nám zase mohli vysvětlit okolnosti trestuhodně nevýhodných obchodů ministerstva obrany, a to nejen v kauzách Gripeny a Pandury, které jsou vyšetřovány i v cizích zemích. Obrana je taková černá díra, v níž hraje klientelismus hlavní roli. Tady bylo prošustrováno tolik miliard, že hasiči, učitelé i lékaři by mohli aspirovat na důstojnější odměňování.

Nesmíme zapomenout, kolik nás stály legislativní zmetky, některé dokonce cíleně otevírající přístup do státní kasy. Vzpomeňme jen na lehké topné oleje a vůbec machinace kolem pohonných hmot. Jen důsledný přístup v této oblasti může zachránit desítky miliard ročně. Jen teď je prý blokováno na účtech finančních úřadů kolem 9 miliard vrátek DPH z podezřelých obchodů.

Stále kvete šedé podnikání přes pracovní agentury, které organizují zaměstnávání cizinců načerno. Tady dovážíme i zločin, krátíme daně a odvody z mezd, deformujeme konkurenční prostředí, děláme dluhy nemocnicím a to jen proto, že velké firmy na „otrokářské“ práci bohatnou a za nic nenesou zodpovědnost. Kolik je to miliard? Nikdo neví.

Připočtěme nesmysly typu bionafty nebo zločin kolem solární energie. Nejen že to všechno zaplatíme, ale toto zdražování má multiplikační efekt. Nějací spekulanti zbohatnou. A lidé mají slyšet na další utahování opasků? Tato solidarita se státem a jeho nikdy nekončícími reformami se už vyčerpala. Já bych si teda legraci z možných tvrdších protestů nedělal.

Populisté čekají na svou příležitost

Nedělá to tato vláda dobře. Může zase vynést k moci populisty typu Paroubka. Billboardy na Mostecku leccos naznačují. A vzpomeňme na Julínka a jeho podíl na drtivém vítězství socanů v krajských volbách. Teď by to navíc nemuselo dopadnou tak sametově. I zde nás může Řecko varovat.

Nešikovnost vlády dokládá i ono farizejství se snižováním tarifů a zvyšovaním pohyblivé složky mezd, které má kamuflovat jejich snížení. Do státní správy se vůbec nehodí. Tam by měli být zaměstnaní jen loajální odborníci, kteří si svůj příjem zaslouží a vědí, co jim náleží. Zatímco v soukromé firmě je pohyblivá složka motivačním nástrojem, v úřadě, který nepracuje na ekonomické zainteresovanosti vlastníka, může být pohyblivá složka nástrojem vzájemných protislužeb, nebo naopak šikany.

Jsem přesvědčen, že kdyby vláda a celá státní správa nebyly jen „prádelnou“ na peníze z daní víceméně rozkradené, že by se nám šetřilo lépe a radostněji a že ani životní úroveň by klesat nemusela.