Schwarzenberg přitaká, když nás Lobkowicz chce fackovat

„Mám velké finanční zázemí v Římě a budu se soudit, až budou ti lidé červení v obličeji z facek, které budu rozdávat“, řekl kancléř Maltézských rytířů Johannes Lobkowicz.

Budou nás fackovat společně?

To všechno jen proto, že Státní pozemkový úřad má vážné pochybnosti o nároku Maltézkých rytířů, kteří žádají o vydání 1800 hektarů půdy a lesů, ačkoliv k jejich konfiskaci došlo jeden den před rozhodným datem dle zákona o církevních „restitucích“, tedy 24. února 1948 (zde jsem varoval před pokusem prolomit Benešovy dekrety).

 Jako důkaz byly zatím dohledány záznamy o konfiskaci v pozemkových knihách na Českolipsku, ovšem stejný postup musel být tehdy uplatněn všude. Na Náchodsku zase podlehl majetek konfiskaci dle rozhodnutí ministra zemědělství Ďuriše už z roku 1946! Navíc bývalý převor  Maltézkých rytířů Werner Bobe byl jako člen NSDAP a kolaborant po válce popraven.

 Lobkowicz nevybíravě vyhrožuje, dokonce se snaží o útisk jednotlivých úředníků s odkazem na svou finanční moc, kontakty v Římě a žaloby proti konkrétním osobám. Zde vidíme, jakou Pandořinu skříňku otevřel zákon, protlačený podvodem proti vůli drtivé většiny společnosti. A také se ukazuje, jakým zájmovým skupinám se budeme skládat na stamiliardové „nároky“.

 A nebyl by to Karel Schwarzenberg, aby Johannesu Lobkowiczovi nepřispěchal na pomoc. Učiním jen malou odbočku, když připomenu, kdo usiloval ve funkci českého ministra zahraničí o nevýhodný prodej Lobkowického paláce Němcům. Schwarzenberg prostě vždy neomylně stojí na protičeské straně.

 Nyní se vyjádřil, že úřady jsou zbytečně obezřetné při vydávání majetku, prý jen proto, aby jim nevyčítali, že něco předčasně flanďákům vydaly. Ano, předčasné uspokojení neoprávněných nároků by skutečně bylo důvodem nikoliv k výčitkám, ale ke stíhání protizákonně a ke škodě státu jednajících subjektů.

 Schwarzenberg dokonce mudruje, že Benešovy dekrety se nemohly týkat řádů, protože ty prý nemají národnost a kolaborujícím mnichům majetek nepatřil. Na všechny čtyři oslovské nohy však kulhá formalistická lež, že Maltézští rytíři jsou českou právnickou osobou (srovnejte zde). A přisadil si „argument“ proti tehdejšímu ministru Ďurišovi, že ten byl komunista, a tak by konfiskoval všechno. Ovšem zapomněl na zákonnou hranici, tedy na únor 1948, odkdy přichází dle zákona v úvahu případná náprava křivd. Předchozí akty, jakkoliv se to někomu líbit nemusí, jsou prostě platné, jinak by byla rozbita jakákoliv právní kontinuita.

 Ocituji z výzvy, za níž stojí mj. spisovatelka Lenka Procházková: „Subjekty, které přišly o majetky v důsledku kolaborace s nacistickým režimem, se cítí oprávněny požadovat tyto majetky zpět. Pilíře majetkových práv státu,  hanlivě označované jako vyhaslé Benešovy dekrety, jsou plíživě odstraňovány“.

 S tím se plně ztotožňuji. Navíc dodávám, že je to součástí komplexnějšího – a fatálního! - problému, kterak plíživě přicházíme o suverenitu a vzdáváme se národních zájmů na úkor zájmů cizích.

 Už nás chtějí fackovat, a to ještě svou moc církve tolik neposílily nabytým majetkem a desítkami „darovaných“ miliard. Nad tím, co nás čeká potom, jsem se zamýšlel ve svých článcích: „Duka předvádí, co nás čeká, pokud katolíci získají peníze a moc“ a „Církev – zejména katolická - je mocenská instituce. Nedemokratická!“.

 Nakonec připamatuji jen dvě věci: Zaprvé, všechny církve jsou řízeny ze zahraničí, takže majetky formálně českých právnických osob budou podléhat cizím zájmům, což dále rozmělní už tak oslabovanou suverenitu státu na vlastním území. Nakonec Johannes Lobkowicz nám to důrazně připomíná. Zadruhé nestojím o to, aby morálku ve společnosti kázali ti, co se sami neumějí důsledně vypořádat s pedofilními aférami. A peníze jsou nejlepší deka...