S Českou národní bankou ke světlým zítřkům

KDY? Na svatého Dyndy.    KUDY? Jihozápadní trasou na Východ.    KAM? Přímo do brusele.

 Za komunistů se zdražování nazývalo eufemisticky úpravou cen. Fungovalo to podle dobového vtipu tak, že se vždycky zdražily potraviny a jiné základní životní potřeby, ovšem lokomotivy zlevnily.

 ČNB tehdejší Státní plánovací komisi překonala. Svými intervencemi zdražila potraviny a základní životní potřeby a – ale ouha! – i lokomotivy. Takže jen Českým drahám – to jest nám daňovým poplatníkům i potenciálním cestujícím – způsobila škodu 300 miliónů. To nedokázali ani komunisté :-(

 Je už 24 let od Listopadu. Takže by bylo legitimní očekávat dávno slibované sbližování životní úrovně se Západem. V dlouhodobém horizontu posilující koruna mohla být nástrojem naplnění tohoto národního zájmu. Jeden můj korespondenční známý MS mi e-mailem  připomněl, že silná koruna zároveň znamená i sebevědomější a optimističtější národ.

 I kdyby akademická modelová kritéria ČNB byla relevantní, což si nemyslím, ani tak správně nevyhodnotila Bankovní rada tuto stránku intervence, kdy se psychologie společnosti stává ekonomickým faktorem. Oni nevzali v úvahu, že úspory většiny domácností nejsou akumulací přebytků hospodaření domácností, ale že jsou nutno pojistkou na horší časy a vlastně i výrazem pesimismu. Tento kontraproduktivní krok ČNB, narušující vlastně stabilitu cen, tento pesimismus posílil.

 Žvásty, že musí být zatím hůře, aby někdy na svatého Dyndy bylo lépe, to jsme mohli strpět někdy před dvaceti lety. My žijeme teď a nemůžeme čekat, že po uskrovnění už nastanou ony světlé zítřky, protože daleko pravděpodobněji přijde zase někdo další, kdo bude ordinovat novou úspornou terapii, opírající se o kritiku předchozí hospodářské politiky. Tento kruh je třeba rozetnout. Češi na to mají (kdyby jim to politici a jejich svěřenci v ČNB nekazili).

 Intervence ČNB také bohužel znamená, že budeme dále fixováni jako země s nízkou přidanou hodnotou produkce a potažmo nízkou kupní silou obyvatel. Toto nákladové podbízení a mzdové sebemrskačství k ničemu dobrému nevede. V tomto směru stejně konkurovat Východu nemůžeme. Ekonomické prostředí silnější domácí měny by mělo stimulovat náročnější a sofistikovanější produkci. Vždy jsem byl proti montovnám, je to ztráta času a kvalifikace. Češi ještě stále mají na víc, i když čas hraje proti nám! Ale nesmějí nám vládnout zahraniční zájmy.

 Tady se nelze ubránit podezření, že intervence ČNB, která emituje kvůli snížení kursu koruny nekryté peníze, jen reflektuje obdobnou situaci, kdy ECB nalévá do eurozóny stovky miliard eur za účelem zalepení šíleného zadlužení jižních členů EU, které společná měna vyvolala. Jenže u nás tento fundamentální důvod neexistuje, takže jde jen o jakousi falešnou měnovou solidaritu s eurem v problémech.

 Vyhlášení dlouhodobě drženého kursu 27 korun za euro de facto připravilo korunu o výhody, plynoucí z nezávislé měny. Je třeba si uvědomit, že to byly finanční trhy, které svou důvěrou nastavily lepší kupní sílu koruny. Intervence ČNB tak je nejen protitržním, ale i protinárodním krokem.

 Ptám se: Jde ještě o banku českou a národní?