Rumunští Cikáni okázale truchlí na cizí účet

Mohl to být morální apel pro většinovou společnost, jak prožívat neštěstí bližního. Ale vyklubala se z toho jen faleš a očekávání: „Postarejte se o nás a naše dluhy".

Nechci již tady rozvíjet, jak se stát ztrapnil, když nedokázal přimět tuto skupinu, aby dodržovala základní civilizační pravidla, jejichž porušování by neprošlo nikomu jinému. Ale ukázalo se, že je to problém té komunity, ne společnosti, v níž koexistují. Ty jejich nárokové návyky jsou mezinárodní. A oni jen čekají na skulinku, v níž by mohli parazitovat.

Jistě jsou to lidé jako všichni ostatní. Jistě nejsou všichni stejní. Ale když se jim dá možnost zneužívat větší tolerance, je těžké, aby se jednotlivec vymanil ze zakořeněných zvyků tohoto etnika - totiž přežívat co nejbezstarostněji. Jejich starosti pak patří nám - většinové společnosti. A tento zvyk je třeba zlomit, jinak k nápravě nedojde.

Bez toho úvodu by nešlo si srovnat v hlavě, jak je možné, že tito Cikáni mají i drahá auta, mají na benzín, aby jich stovky mohly přijet truchlit přes půlku Evropy, ale nemají na pojištění, nemají ani na lečbu, když se stalo neštěstí, odmítli si zaplatit ubytování a teď čekají, kdo jim zaplatí repatriaci zemřelého.

Na truchlení v cizí zemi nezbytné prostředky mají, ale pro nemocnici a pohřební službu ne? Tak to už tedy dost! Já respektuji jejich zármutek, ale pak nechápu, proč se jako slušní lidé neposkládali aspoň na nezbytné náklady pro pohřební službu. Tohle už se nedá okecat, ani tolerovat. To je přece neúcta k mrtvému.

Doufám, že žádné extrabuřty si nevytrucují. Už tak náš zdravotní systém ponese ztrátu, k níž se nikdo hlásit nebude. Nad tím bych si rval vlasy zase já, domácí poplatník.