Razie EU v ČEZu: Nač si platíme antimonopolní úřad?

Tak se tedy podívejme na suverenitu vnitřních orgánů státu – tedy toho, co z něj zbylo. Podívejme se i na „práva a svobody Evropské unie“.

Pana Romana je mi poprvé líto, ačkoliv jsem ten poslední, kdo by chtěl hájit ČEZ. Ale ani za tuhé totality si nedovedu představit, že by z Moskvy přijelo komando, které by „zásahovým způsobem" ochromilo nějaký podnik, zda neporušuje pravidla RVHP. I jako satelit SSSR určité věci spadaly do kompetence a jurisdikce vnitřních orgánů státu.

Představte si, že vláda o tomto zásahu nemusí nic vědět. Představte si, že náš Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je jen uvědoměn. Přijede evropské komando a Policie ČR mu musí být k dispozici! A co je nejhoršího, nemá smysl se obracet na český soud, protože naší justici tyto zásahy nepodléhají, dokonce náš soud nedostane ani zjištěné informace. Jurisdikce spadá zcela pod Evropský soudní dvůr v Lucemburku.

Netvrdím, že se v ČEZu nedějí podezřelé záležitosti. Spíše si myslím, že ano. A rovněž si myslím, že tomu tak je podobně u všech konkurentů nebo rozsahem srovnatelných firem. Také je jasné, že tato razie je vyústěním domácího konkurenčního boje. Ale vydělat na ní může zahraniční konkurence.

Ale nač potom hergot máme vlastní Úřad pro ochranu hospodářské soutěže? Evropské orgány bych chápal jako další stupeň hierarchie, případně jako nástroj, kdy by kontrola přesahovala národní rámec a byla třeba součinnost více zemí.

Způsob té razie také připomíná situaci, kdy Zeman poslal do IPB komando. Je pochopitelné, že ČEZ a další firmy jsou paralyzovány. Nepochybně konkurence, třeba EON, si mne ruce. A ať nikdo z toho nemá škodolibou radost. ČEZ je peněženkou našich rozmařilých vlád. Kdyby Evropská komise udělila ČEZu pokutu, ta by mohla dosáhnout až 18 miliard korun, které by sakra naší zemi chyběly. A nedejme se mýlit, výsledkem by bylo zase jen zdražení elektřiny.

Ale za ještě šílenější považuji ty obrovské kompetence, připomínající gestapo. Zablokované výtahy, zapečetěné kanceláře, zabavení elektronických nosičů bez obvinění, to je tedy silná káva. A šmírování v e-mailech a dokonce v osobních - byť firemních - mobilech, to už podle mě přesahuje myslitelné meze.

Lidé, ale ani kontroloři, nejsou andělé. Jak se zabrání vynesení obchodního tajemství? Jak se zabrání možnému zneužití osobních a soukromých dat? Je možné zcela vyloučit únik? A vůbec, je napříště možno vyloučit nějakou účelovou razii? Samozřejmě, že proti lidskému selhání nejsme imunní. Proto patří mezi základní lidská práva i ochrana osobních dat.

Evropská unie však nadřadila zájem EU právům a svobodám. Ne nadarmo zavádí nikoliv liská práva, ale „Listinu základních práv Evropské unie". A to je příznačné.

Zvláště v dnešním světě, kdy vám už kdekterý úředník může převrátit život vzhůru nohama, je to nebezpečné. Monitoruje se telekomunikační provoz způsobem, který by mohla i StB neblahé paměti jen závidět. Genetické vzorky vám může policie odebrat i před obžalobou a není povinnost je zlikvidovat, když se věc nedostane ani před soud. Doklady s biometrickými údaji, „svlékací" kamery a jiné novodobé zásahy do soukromí v některých aspektech skutečně přesahují totalitní praktiky.

Ano, ochrana trhu je důležitá. Ale jednak  máme domácí instituce a jednak svobodu považuji za vyšší hodnotu. A zcela nemyslitelné pro mě je, že na území našeho státu mohou existovat případy, kdy nějaký Lucemburk je hned prvním stupněm jurisdikce. A odvolání - směřujte na lampárnu.

A to je jen počátek. Lisabonská smlouva má vstoupit v platnost za pár dní...A tady už nejde o lítost nad Romanem, ale nad námi všemi.

Ceterum autem censeo, Unionem Europaeam esse delendam!