Předvánoční zlodějnou ČNB ke světlým zítřkům?

Několik dní přemýšlím nad zákeřným krokem ČNB k oslabení vlastní měny a nenapadá mě ve výsledku žádný pozitivní smysl. Nechci uvažovat konspirativně o nějakém spiknutí či nátlaku a tak váhám mezi diletantstvím a zpupností nezodpovědných hračičků žijících mimo realitu ve zlaté kleci.

Rozum vs. pýcha.ČT

 Abychom znali pachatele: guvernér ČNB - Miroslav Singer, viceguvernér ČNB - Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB - Vladimír Tomšík, člen bankovní rady ČNB - Kamil Janáček, člen, bankovní rady ČNB - Lubomír Lízal, člen bankovní rady ČNB - Pavel Řežábek, členka bankovní rady ČNB - Eva Zamrazilová. Tito lidé jsou odpovědní všichni, protože pokrytecky tají, jak hlasovali.

 Na to téma jsem už napsal z pohledu ekonoma článek: „Šílený hazard ČNB - zpupný, protitržní, kontraproduktivní a drahý“. Ne všichni čtenáři text pochopili, tak se jej pokusím zlidštit.

 Úvodem musím zdůraznit, že oslabení koruny nenastalo v důsledku tržních faktorů, ale administrativním zásahem výše jmenovaných centrálních bankéřů. Někteří čtenáři se mnou diskutovali z pozice, kdy nerozlišovali tržní pokles kursu od devalvace. A tento umělý a protitržní zásah není de facto ničím jiným. Nic to tedy nemění na tom, že koruna, která nás zatím ochraňovala i před problémy eura, je pro Českou republiku strategicky výhodná. Jen její kurs nesmíme svévolně prznit administrativními zásahy několika nezodpovědných bankéřů utržených ze řetězu.

 A teď tedy k „výdobytkům“, které jsme dostali pod stromeček:

 1. Zdraží se veškeré zboží a služby (i když něco okamžitě a něco pomaleji). Není pravda, že jde o podporu českých výrobků, jak se snažil v OVM mlžit viceguvernér ČNB Tomšík. Snad není zase tak neinformovaný, aby nevěděl, že energie a dopravní náklady závislé na ceně pohonných hmot, mají multiplikační efekt a promítnou se do cen čehokoliv. Zvlášť cynické to bylo načasovat do předvánočního období. Když to udělali lidé se statisícovými platy, je to neskutečně nestoudné!

 2. Lidem skokově znehodnotili úspory o více než pět procent. Ukradli tak lidem nejméně dvouletý úrokový výnos. A opět, jako by to bylo načasováno s otrlou zlomyslností přesně na dobu, kdy lidé vykoupili za 15 miliard korun vánoční emisi státních dluhopisů. Jejich výnos je už dnes záporný.

 3. Utlumí se náznaky oživení vyššími cenami energií a zahraničních vstupů. V době, kdy ceny energií začaly klesat a stimulovat jak výrobu, tak spotřebu, ČNB tento trend zvrátila. Protože tyto komodity jsou vždy účtovány ve světových cenách, těch pět procent trh okamžitě přijme za své. A zase, načasování před koncem roku, kdy odběratelé vyjednávají s dodavateli energií smluvní ceny na příští rok, působí jako zákon schválnosti. Zprávu o kroku ČNB jsem dostal právě v okamžiku, kdy jsem ve firmě naštěstí právě s obchodníkem podepsal smlouvu. Kdo z odběratelů to nestihl, bude mít mnohem horší vyjednávací pozici.

 4. Jde o útok na životní úroveň českých obyvatel, která se zároveň s posilujícím kursem koruny přibližovala starým členům EU. Původně byl stanoven kurs včetně tzv. Klausova polštáře, jehož vypouštění znamenalo sbližování ekonomik. A koruna v tomto tržním prostředí posilovala. Její znehodnocení nás posunulo paradoxně zase o pár set kilometrů na východ, kde panuje méně náročný trh závislý na montovnách a nízkých mzdách.

 5. Bylo paradoxně zaděláno na budoucí hyperinflaci. Měnová intervence probíhá tak, že se ředí domácí oběživo „tiskem“ dodatečných korun okamžitě použitých na nákup deviz, což vytváří nebezpečí, že se v budoucnu inflace vymkne kontrole.Totéž dělá sice Evropská centrální banka i americký FED, ale jejich „rotačkám“ nemůžeme z principu stačit. To, co se teď ve světové ekonomice děje, je kamuflování dluhové krize za cenu budoucí, byť odkládané hyperinflace.

 6. ČNB generuje své budoucí ztráty katastrofických rozměrů. Vytváření devizových rezerv v eurech, což je nejvíce ohrožená měna (z těch významných) na světě, je čirým hazardem. Všichni jsme svědky, jak „chrobalivou“ měnu z eura udělaly dluhové krize v Irsku, Řecku, na Kypru, v Litvě, Slovinsku, Portugalsku, Španělsku, Itálii, jejichž výrazem je neblaze známý euroval (ESM). Euro bojuje o přežití a své problémy valí před sebou, přičemž stále přibývají další ohniska problémů. Bylo by to na složitější úvahu, ale i americký dolar by už byl perspektivnější devizovou rezervou.

 7. Byly popřeny výhody národní měny (s důvěrou a spontánně posilující), jež zároveň ztratila benefit působení trhu. Vyhlášením jakéhosi pseudo-pevného kursu 27 korun za euro jde centrální banka (ještě k tomu malá) proti autokorekční schopnosti trhu, což je vždy nákladné a protismyslné. Je to i zpupné. Proč právě 27 korun? Kdyby šlo o nějaký exaktní výpočet, vyšlo by třeba 26,878 korun.

 8. ČNB porušila Ústavu, podle níž má garantovat, ne nabourávat, cenovou stabilitu. Tento krok hodnotí jako kontroverzní dokonce i exportéři, pro něž je větší hodnotou stabilita a předvídatelnost očekávání.

 9. Vzrostla nejistota občanů, i těch, kteří spoří na horší časy. Budou se cítit okradeni, ale nenaplní očekávání ČNB, že by naspořené peníze vrhli na trh. Vidí, že od státu mohou čekat cokoliv a budou chtít mít rezervy na horší časy. A od těch lidí, kteří už dnes stěží utáhnou bydlení, energie, stravu a léky mohou zvýšení poptávky očekávat opravdu jen hejsci z ČNB.

 Abych vysvětlil to pejorativní označení... Chvíli jsem sledoval v ČT Otázky Václava Moravce s viceguvernérem ČNB Vladimírem Tomšíkem a členem představenstva Svazu průmyslu a dopravy Zbyňkem Frolíkem. Tento zástupce průmyslu v žádném případě nepotvrdil, že by kroky ČNB měly průmyslu zásadně pomoci. Rozumně oponoval Tomšíkovi, který proti němu vypadal jako nezkušený školomet, neustále se ohánějící mantrou deflace. Je mi úzko z dosahu diletantství takových nadutých „expertů“.