Předběžná opatrnost – mor pro svobodu

Alarmismus různého typu se stává stále používanějším klackem na občanské svobody pod záminkou ochrany ze strany „pečovatelského“ státu. Někteří lidé jsou tím už tak „ubiti“, že si ani nevšimnou, že nejde o jejich ochranu, leč naopak o výpalné.

Tady bych si dovolil citát Benjamina Franklina o tom, že kdo se vzdá svobody za dočasné bezpečí, ztratí kromě svody i bezpečí, ještě posunout tak, že útok na svobodu je vždy především útokem na bezpečí. Útok na svobodu je veden vždy snahou ovládat a omezovat - mocí, jež se vymkla kontrole. A svévolné uplatnění moci je vždy největší hrozbou pro kýžené bezpečí.

Účelový alarmismus

Někteří „ovčané“ vyznávají bohužel filosofii naplněného krmítka a vůbec si nevšimnou, že žijí v kleci, jejíž stěny se pomalu ale jistě přibližují. Tato bohorovnost je přikrmována taktikou zveličování nebezpečenství, které údajně mimo vymezenou zónu hrozí. Předběžná opatrnost je pak eufemismem pro účelový alarmismus. Ten je zhoubným nástrojem manipulátorů.

Podstatou všeho je vzbudit obavy, aby vylekaný jedinec přestal používat zdravý rozum a akceptoval jako pozitivní i osobní oběti. Těmi mohou být mohou být některé požitky nebo přímo peníze, ale hlavně se jedná o oloupení bytosti, která se narodila jako svobodný homo sapiens, o jeho svobody.

Takto musíme nahlížet na klimatický alarmismus, uhlíkové koncepce a jiné strašáky, které mají s vědou společného asi tolik, co náboženství. Ta také mají své fanatiky. Ale rovněž šarlatány a dryáčníky.

Obdobné to bylo pandemickým alarmismem, ať už se jednalo o ptačí chřipku, prasečí chřipku nebo předtím o nemoc šílených krav. Tady je zase zřejmý ekonomický zájem samovyvolených manipulátorů. A to i tehdy, pokud jsme této psychóze nepodlehli, protože i nepoužité vakcíny zaplatíme v daních, stejně jako náhrady za barbarsky vybité chovy domácích zvířat.

Nejnebezpečnějšími zaklínadly z tohoto koše předběžně opatrnických nástrojů jsou terorismus a globalizace. Pod těmito hesly jsou vymýšleny nebo někdy dokonce provokovány přemrštěné hrozby. Stáváme se tak rukojmím svého „bezpečí“ existenčního nebo ekonomického. A znovu dochází k tomu, že ochrana je zde větší hrozbou než reálné nebezpečí.

Ať už se jedná o průlom do nejintimnějších sfér lidského soukromí pod záminkou bezpečnosti letového provozu nebo o důsledky okleštěné demokracie, jíž se zákeřně říká dělená suverenita a kterou fixuje Lisabonská smlouva.

Nesmíme zapomínat, že suverenita, tedy svrchovanost, pochází od svobodného občana. A suverenita státu nebo dokonce superstátu může být až sekundární a potažmo terciální. Žádná entita, na niž část své svrchovanosti delegujeme, však nemá právo nás chránit před sebou samými, jak je to v případě užívání omamných látek, držení čehokoliv (pokud tím nikoho neohrozíme), euthanasie nebo dokonce "nekorektních" názorů.

Trpění elitářských „norem“

Na dokreslení jako perličku připomenu v tomto kontextu ony mladíky, kteří prostřednictvím dalekohledu nefunkční vzduchovky pozorovali ze střechy prezidenta Klause. A lidé jsou tak zblbnutí, že jako normální přijali legendu, že kluci mohou být rádi, že nebyli zastřeleni.

Proboha, čeho se dopustili? Jaká předběžná opatrnost by omluvila zastřelení devatenáctiletých kluků kvůli hypotetickému ohrožení sedmdesátiletého VIP? Je přijatelné, že něčí životy jsou cennější než jiné? Kde to proboha žijeme? V Byzancii?

Já se naopak ptám, jak to, že policie narušila jejich domovní svobodu? Jak to, že je odvedli v poutech jako zločince? Jak to, že je vůbec řeč o přestupku nějakého výtržnictví, když nic neprovedli? Z předběžné opatrnosti?

Ano, já bych to neudělal, protože znám své pappenheimské. Ale nemohu přijmout k názor, že měli velké štěstí, že nesledovali prezidenta USA. Kdo dává komukoliv právo zakazovat vyhlížení z vikýřů, otevírání oken a postávání na balkonech? Máme se smířit s tím, že ochranka cizích zemí nám tady může beztrestně šikanovat nebo dokonce střílet naše občany? Kolik prezidentů už u nás bylo zastřeleno, že by to opravňovalo podobné manévry?

Jsem nenormální já, anebo je nenormální tato praxe? Ona totiž překonává i to, co jsme znali za komunistů. A je to nakažlivé. Dnes každá ochranka pochybných celebrit si přisvojuje nadstandardní práva. I ti, co mi budou ve jménu pragmatismu a pořádku nadávat za to, že moje slova jsou dětinská, vlastně jen budou dokladovat, kam až jsme se v disciplíně „nechat si nadělat na hlavu“ pod vedením manipulátorů propracovali.

Svoboda je primární, nezadatelná, nedělitelná a nemá alternativu, pokud právě chceme požívat bezpečí. Předběžná opatrnost ordinovaná shora není relevantním argumentem pro její omezování a podvazování.

Rizika svého života si musí každý jedinec vyhodnocovat a nést sám. Jinak by nemělo smysl, aby vůbec podstoupil riziko příchodu na tento svět.