Pravice a levice existuje, ale nedělá se. Jde ještě o demokracii?

Položili jste si otázku, jak je možné, že vrcholný politik ČSSD, jenž by měl mít sociální cítění, sobecky až cynicky krade jako Rath? Že strany, jež se prezentují jako pravicové, zvyšují daně, zadlužují vlast vůči zahraničí a zbavují ji suverenity?

Věříte těm hrám na pravici a levici? Oba nás zadlužují, oba nás zbavují suverenity, svobody a demokracie.

Podle činů „pravici“ a „levici“ nerozlišíte

Dobře to symbolizují žabomyší války kolem ÚSTRu. Plná pusa ideologických žvástů o něčem, co by mělo mít charakter veřejně přístupného digitalizovaného archivu, přitom jde především o trafiky, v horším případě o zametení stop.

V konečném důsledku dělají totéž. „Pravice“ i „levice“ kradou srovnatelně, zvyšují daně, zadlužují stát a omezují jeho svrchovanost. Liší se jen v rétorice a v kanálech, které využívají k odklonu veřejných peněz. Taktiku mění podle toho, zda zrovna jsou u moci, nebo v opozici. Avšak to, co v opozici kritizují, samy ve vládní pozici provádějí.

Dokud byla ODS v opozici, kritizovala zvyšování DPH a majetkových daní. A jak to dopadlo, můžeme vidět v současnosti. Z volebních slibů se nerealizuje nikdy nic. A je lhostejné, jestli jsou zabaleny do levicových či pravicových frází.

Podle mě po dalších volbách ani tak nehrozí vláda ČSSD s KSČM. Podle chování TOP 09 se mi nezdá nemožná právě koalice socialistů a všehoschopných pragmatiků kolem Kalouska. Ti komunisté jsou přece jen ideologicky čitelnější a zásadovější. Z toho mi vychází, že bezzásadoví socialisté mají blíž ke stejně bezzásadové a lavírující pseudopravici. Spojuje je také přístup k evropské integraci (a vlastně už centralizaci).

EU jako nedemokratický součet pravolevých negativ

A tohle všechno pravolevé zmatení není jen české specifikum. Měli bychom si uvědomit, že v Evropské unii je stejný typ politiků. Jen se jedná o řádově vyšší částky a – světe div se – ještě o mnohem skrovnější kontrolu. Nejde přitom jen o kontrolní mechanismy, ale i o deficit demokracie, jenž se stále prohlubuje takovým tempem, jakým narůstá integrace.

Jak může občan v konkrétní zemi vůbec ovlivnit politiku EU, personální složení byrokratického aparátu nebo dokonce konkrétní miliardové toky? Dokonce ještě méně než doma. Na co pak bude nadávat? Dá se říci, co oči nevidí, to srdce nebolí. Na tom je založen celý projekt zběsilé centralizace EU. Že ta bezmoc částečně neplatí pro voliče v Německu, je logické, avšak pro nás o to horší.

Jan Keller v Právu argumentoval 12. dubna ve svém komentáři „Evropa jako strašák“ tím, že podle pohledu zprava je EU (on nepřesně říká Evropa) beznadějně levicová. A jako protiargument uvádí, že podle pohledu zleva je ta samá EU jen obrovskou převodovou pákou v rukou byrokratů, kteří slouží zájmům velkého kapitálu a finančních trhů. Z toho Keller vyvozuje, že jde jen o strašidla, jež „najdeme“ podle své pravolevé orientace, ale ve skutečnosti se jedná o naše vzájemně se vylučující obavy.

Ale pozor! Tam, kde skutečná demokracie přestává fungovat, tak proklamovaná pravice a proklamovaná levice mají svého společného jmenovatele, jímž je prospěch vyvolených z politiky samotné. Ta je výtahem k vlastním sobeckým zájmům. A tak klidně levicový politik Barroso může být ve vleku zájmů finančních kruhů. A finanční kruhy si umějí zkorumpovat své politiky, kteří jsou mimo demokratickou kontrolu.

Takto se fixuje „elita“. Co by se muselo stát, aby obyčejní lidé napříč členskými státy EU dosáhli jakékoliv změny v personálním složení institucí EU, které rozhodují o kvalitě našich životů? Žádná jednotlivá země (snad kromě Německa) ani žádná sebevětší strana v EU nedosáhne ničeho. Evropský parlament má malou moc, i tak je roztříštěný. Málokde tolik platí heslo »rozděl a panuj«.

Tak se buduje totalita. A hádky o to, zda má svůj původ v levicovém komunismu, nebo v pravicovém fašismu jsou irelevantní. Dokonce tento pragmatický kočkopes ztratí i brzdy obou extrémů, jak zprava, tak i zleva. V komunismu existují limity osobního obohacování a ve fašismu zase svobodu nahrazuje řád a pořádek. V EU padá i tohle a místo toho se etabluje binec místo řádu a nezřízená zlodějna prostřednictvím politiky místo solidarity. Svévole „elity“ je povýšena na systém. O to více se ale bude utužovat kontrola běžných a bezbranných občanů.

Vytěsňování demokracie zákonitě vyvolá úpadek, jehož začínáme být svědky i v hospodářské oblasti. Za škodlivá a hloupá rozhodnutí nikdo nenese zodpovědnost. Je úplně jedno, jestli všechny ty byrokratické nesmysly ve prospěch vlastních zájmů politicko-ekonomických struktur budeme vnímat levicově, nebo pravicově. Ubezpečuji vás, že samotní aktéři si podobnými ideologickými otázkami svědomí nezatěžují.

Je východisko?

Východisko samozřejmě teoreticky zatím ještě existuje, než se brány demokracie uzavřou úplně. Lidé by měli volit jen ty politiky, kteří se nezdiskreditovali podílem na dosavadním vývoji. Neměli bychom dávat důvěru lidem, kteří jsou dlouhá léta odpovědní za marasmus domácí politiky jako jsou straničtí turisté Kalousek nebo Schwarzenberg. O Nečasovi nemluvím, ten se znemožňuje sám a ničí vlastní stranu. Na „levici“ existují obdobně „kvalitní“ a „důvěryhodní“ dlouholetí matadoři slibů, které nikdy nebyly naplněny.

Menší nebo nové strany sice jsou také rizikem, ale menším než ty velké. Vzpomeňme opět na Ratha, jenž to vzal přes ODS k ČSSD a dotáhnul to až do kriminálu. Dokonce i Věci veřejné považuji v tomto srovnání za užitečné. Oproti hegemonii velkých stran plných prospěchářů aspoň rozčeřily stojaté vody, zejména v oblasti orgánů činných v trestním řízení. Kalouskova (i Nečasova) nevole to jen potvrzuje.

Já osobně preferuji euroskeptické a autenticky pravicové strany. Pokud budeme totiž euroservilní, naše volby už nebudou mít žádný význam. Vlastně zůstane jen jediný, kdo bude na příslušném stupni přerozdělovat naše stále vyšší daně.

PS Pro ty, kdož nečetli, aktuálně nabízím svůj předchozí článek "Antropolog komiksu Michal Uhl".