Pozor! Vlastizrada načatá „Lisabonem“ tragicky kulminuje právě dnes

Všechno, o čem se v České republice vedou spory, všechna témata, o nichž jsme vedli polemiky, a všechny konkrétní problémy, které jsem rozebíral na svém blogu, se stávají nicotnými. Pravděpodobně už zítra budeme v postavení srovnatelném se situací po podepsání bezpodmínečné kapitulace.

Dnes po Senátu i Poslanecká sněmovna bude schvalovat ratifikaci „Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro“. Pokud ratifikaci dokončí prezident, dojde k bezprecedentnímu, nevratnému a fatálnímu poškození České republiky a všech jeho občanů.

Jeden ze šílených závazků zní takto: „Členové ESM se tímto neodvolatelně a bezpodmínečně zavazují zaplatit jakýkoliv kapitálový požadavek, který vůči nim bude učiněn, a to do sedmi dnů od obdržení požadavku“.

Už podruhé se za zády občanů a bez referenda mění smlouva, na základě níž jsme (bohužel) vstoupili do EU. Tentokrát zcela bez veřejné diskuse. Přitom tento akt se dá přirovnat k podpisu bianco směnky i s doložkou vykonatelnosti. Instituce jako Parlament, ČNB i ÚS budou vykázány pouze do role, jakou má ve firmě likvidátor před nástupem exekutora nebo správce konkursní podstaty.

Tato úprava se totiž pokoutně snaží obejít ostatní ustanovení zakládajících smluv EU, zejména čl. 125 Smlouvy o fungování EU, tzv. no bailout clause (klauzuli o zákazu záchrany !), který ustanovuje zákaz odpovědnosti za závazky či převzetí závazku jiného členského státu Unie. Už k předložení novely byl zneužit institut tzv. zjednodušeného přijímání změn základních smluv EU, který je dračím vejcem Lisabonské smlouvy.

Uvažte, jak protiprávně EU funguje. Nejdříve byl zřízen ESM (Evropský stabilizační mechanismus), teprve poté se Rada Evropy začínala starat o to, že není v souladu se základními smlouvami EU, a to ani po lisabonském podrazu. Je třeba si uvědomit, že je stále zjevnější, že vůbec neplatí žádné záruky, které byly vtěleny do přístupových smluv.

To si uvědomila i kancléřka Merkelová, ale má životní zájem na tom, aby Německo, kterému euro přináší jen prospěch, se o druhou stranu té mince, jíž je zadlužování ostatních členů, tedy o náklady spojené se společnou měnou, mohlo podělit i s těmi, kdo nesou jen ztráty. Jenže německý ústavní soud je háklivý, a tak by to neprošlo bez změny základní smlouvy ani v Německu. To, co by prošlo v provinciích, tam by tvrdě narazilo.

A tak Merkelová při nedávné návštěvě v Česku plédovala za bezodkladné schválení této změny. Vondra to v Senátu komentoval takto: „...jediný důvod, proč se to před jeden a půl rokem domluvilo, bylo Německo. ... Všichni víme, jak německý politický systém a ústavní soud velmi bedlivě dbá na soulad práva evropského a německého práva národního a protože víme, že v článku 125 smlouvy o fungování EU je zákaz bailoutu, tak kvůli tomu se dělala tato novela o jednom odstavci a dvou větách, které tady máte před sebou – pro to, aby to neshodil německý ústavní soud... Spolková kancléřka, jak jste si všimli, nedávno navštívila Prahu, vedla tu oficiální jednání, velmi slušně požádala, abychom dotáhli ratifikaci změny článku 136 do konce, a z tohoto důvodu já pro to odročení již hlasovat nebudu a jsem připraven tu hlasovat i pro tu novelu. Měsíc se samozřejmě ještě počkat dá, nic se nestane, ale nic se nestane ani na poli česko-německých jednání. Ta už prostě proběhla k uspokojení české vlády a české strany.“ Tedy, Němci s námi nebudou ani jednat, dokud novelu neratifikujeme.

Předkladatel Schwarzenberg horlil: „Já bych snažně prosil, abychom se konečně rozhodli a tuto smlouvu přijali. Všechny věcné otázky byly už dávno prodiskutovány. Další posunutí do konce května znamená jenom – i když bez toho se nevyhneme přijetí – další napínání našich partnerů a další pohoršení naší pověsti v rámci EU. Dávno jsme si tam už zjednali pověst věčného potížisty. A je pravda, že nevynecháváme jedinou možnost, jednu šanci udělat zase nějaký problém v EU. Jsme sice menší, ale i zde se zdatně snažíme, abychom naši pověst potížisty zachovali. Dle mého názoru to není prospěšné pro ČR, ani pro EU, tudíž bych chtěl velice poprosit tuto smlouvu schválit.“

Bože, to jsou vlastizrádci! V Senátu se jich našlo 49! Mám obavu, že ve Sněmovně to nebude jiné. A nevěřím, že prezident Klaus tentokrát vyrazí do boje, který už jednou prohrál.

Považuji to za tragédii. Vřele doporučuji článek „Skandální eurotunel. Dáme miliardy, zisk nikde“, který napsal ekonom a člen vládního NERVu Pavel Kohout a uveřejnila jej dnešní MF Dnes. I ministerstvo zahraničí ČR tyto závazky odhaduje až na 350 miliard korun (pětatřicet tisíc na občana)! Zároveň nás chlácholí, že přece euro dosud nemáme. Jenže existuje vymahatelný smluvní závazek, že euro musíme zavést. Prý to nebude v horizontu této vlády. No a co?

Při potížích Španělska a Itálie je zřejmé, že ani tyto náklady nebudou konečné a euro nezachrání. Dopad bude smrtící, na ručitele dvojnásob. Pavel Kohout na příkladu vydrancovaného Slovinska ukazuje, že jakákoliv pomoc se týká pouze starých členů EU. Nováčci nedostanou nic a jsou dobří jen k tomu, aby se na záchraně jiných podíleli a nepřekáželi.

Pavel Kohout píše o Schwarzenbergovi, který tento eurotunel nejvíce prosazuje, že jako loajální stoupenec evropského superstátu ani nemůže hájit zájmy České republiky. A uzavírá: „Pokud sněmovna schválí tunel jménem ESM, budeme ještě nostalgicky vzpomínat na Viktora Koženého. Ten se spokojil s málem. A aspoň neměl imunitu.“

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!