Pane Kalousku, nestrašte nás druhými houslemi v Evropě

Jednak se nejedná tak úplně o (celo)evropské housle, pokud jsme schopni vnímat třeba jen takové Švýcarsko nebo evropskou část Ruska, nýbrž jen o housle EU. Ale hlavně jde o to, že ty první housle hrají podle německých not, i když občas s francouzskými motivy. Tuhletu písničku chceme hrát?

Kalouskovy první housle

Proč máme přebírat zahraniční party, když jsou nám bližší domácí? Máme strach, že v konkurenci Wagnera si Smetana s Dvořákem ani nevrznou? Ale tuto obavu svět nesdílí. Jsou komparativní výhody, které nezávisí na velikosti národa.

Kalousek nás zaklíná hlavním proudem v Evropě. Je ale otázka, kam ten hlavní proud směřuje. Když jsem jako dítě chtěl napodobovat staršího kamaráda, rodiče se mě vždy ptali, zda taky skočím do studny, pokud tam skočí on. Když Němci skočili do studny pro euro a marku opustili – a dnes toho všichni normální Němci litují -, máme opakovat chybu po nich? Aby nás měli rádi za to, že jsme solidární oslové?

A nejde samozřejmě jen o euro. Teď se ukazuje v plné nahotě, jak vypadá skutečné kolektivní rozhodování v EU. To zavolá Merkelová z auta maximálně Sarkozymu a mašinérie se rozjede v určeném směru. Jediný problém má se svým parlamentem, to ´Evropa´ pak musí počkat. Prskající Sarkozy dostane medvídka nebo jiný drobný ústupek a je vymalováno. Zatímco takoví Slováci nám ukázali, že mají právo jen souhlasit, nebo souhlasit; i kdyby to měli zaplatit pádem vlády a chudobou.

Prostě formalita souhlasu malých členů se po vzoru pacifikace Irska odbývá tak, že budou hlasovat tak dlouho, až se podvolí onomu ´hlavnímu proudu´. Že přitekl z Německa i s francouzkým bahnem, už nikoho nezajímá. Je to prezentováno jako ´zájem Evropy´. Kdo tedy nehájí německé zájmy s francouzskými ústupky, není správný Evropan a hrozí mu „strašné“ stigma, že bude hrát ´druhé housle´.

Klidně ať Němci hrají občas sólo, jsou velcí. Ale čas od času musí být slyšet i naše party. Když budeme všichni drnkat německé písničky, nebude to dobré pro ostatní, ale ani pro Evropu. Orchestr se nemůže skládat ze samých prvních houslí.

Kam se ta evropanská „demokracie“ ubírá, můžeme vidět na tom, že už přestává vyhovovat i míra integrace, jakou nastavila těžko akceptovatelná Lisabonská smlouva. Princip jednomyslnosti by nejraději úplně vyloučili, aby mohli kohokoliv přehlasovat tím, že by v šeru kuloárů nasadili několik ´prvních houslí´ a přehlušili tak všechny ostatní. Oni si to umějí de facto zajistit i dnes přes takové Kalousky, ale je to pro ně otrava.

Kdyby to šlo přímo de iure, nemuseli by se s nikým bavit, co to ten hlavní proud vlastně je. Pak by si nemusel vyslechnout ani britský premiér, že má držet hubu. Jak by si potom mohl ústa otevřít nějaký provinční – dejme tomu český – zástupce? Očekávají se jen pochvalné reakce, jak nám ty první housle hezky hrají.

Ale ony už několik let hrají falešně! Všechny ty dnešní ´životně důležité´ problémy vznikly tím, že se nebral ohled na varování eurorealistů a europesimistů. Za břinkotu ´prvních houslí´ se zaslepeně část Evropy vydala do slepé ulice. A místo zpátečky se chtějí někam probourat. Kam? To nikdo neví. Jasné je jen to, že to neskončí dobře. Už dnes mají nejvyšší priorizu právě ty problémy, které překotná a nesystémová integrace EU sama vyvolala. Euro, které se podílelo na krachu Řecka, je toho dokladem. A tak obrovský aparát EU funguje jako výrobna problémů a destabilizace celého kontinentu. Kvůli pár hudlařům...

Doma se vždycky najde pátá kolona. Není to jen Kalousek se Scwarzenbergem, ale i Havel se svou klikou a všechny parlamentní strany. Nevěřím totiž příliš ani věrohodnosti změny kurzu ODS ve vztahu k EU. Před ´Lisabonem´ totiž zklamali zásadně. A kdybych parafrázoval jeden z článků pana Matějky, tak první houslisty jsme už taky měli. Jmenovali se Hácha a Biĺak.

Dne 13. 6. 2008 (!) jsem zde publikoval článek „Dvourychlostní Evropo, vítej!“, kde jsem mj. uvedl »Jsem stoprocentně přesvědčen, že „rychlejší" část Evropy by se vydala na cestu rychlého zaostávání. Zatímco setrvání mimo tento proud, řítící se do útlumu, by neznamenalo, že budeme vytlačeni na „okraj Evropy", jak nám vyhrožují až s vyděračským akcentem, ale naopak by urychlovalo žádoucí přizpůsobování ekonomiky nárokům konkurenčního prostředí v globalizovaném světě.« I stalo se...

Když připomenu, že jsem tady mnohokrát kritizoval i přílišnou vázanost české ekonomiky na Německo, umocněnou ještě pobídkami, např. „Mýtus o synergickém efektu Evropské unie“ (05/2008), nebo že jsem pře dvěma a půl roky předvídal, že „Pitomci už věští konec krize“, mohl bych si otevřít prognostickou kancelář. Nakonec recept jsem také už dal „Můj recept (imaginární verze)“ (12/2009). Neuvádím to proto, abych se vychloubal, jak došlo na moje slova, jen bych rád připomněl, jak odlišně tehdy situaci hodnotili ti, co nás dnes chtějí školit, jak vyřešit problémy, které sami způsobili.

Kalousek byl mezi nimi. Má zvláštní talent strašit lidi důsledky svých vlastních selhání a chyb.

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!