Ovčanům chyběly Zemanovy vize. Mi jedna nadbývala

Ne, nebudu rozebírat Zemanův sebestředný projev. Jednak si to nezaslouží a jednat bylo komentářů mlátících prázdnou slámu až až. Zemanovo „poselství“ budiž jen oslím můstkem k pojmu »vize«, jímž se někteří komentátoři zaklínali.

 Když slyším „vize“, na počátku asociací mám zakódovánu představu šamana nebo vědmy v extázi, mající vidiny věcí příštích, jak je vyvolává chorobný mozek, droga nebo šarlatánství. Na druhém konci asociací mi problikne představa Havla s jeho postmoderními vizemi. Ne nadarmo i on blábolil o nadsmyslném jsoucnu a „vizi“ vtělil přímo i do názvu své nadace, která oceňovala jiné metafyziky a bludné badatele.

 Ponechme stranou Havlovu duchařinu i jeho kosmopolitní a environmentální vize a ilustrujme na malém praktickém příkladu, jak „smysluplné“ (Havlovo oblíbené slovo) se jeho vize ukázaly být. Po Listopadu nazval pejorativně panelová sídliště králíkárnami s vizí bydlení v úhledných domečcích s upravenými zahrádkami. Po téměř čtvrt století však realita dospěla k tomu, že pro mnoho lidí, zejména těch nejmladších a nejstarších, je i menší byt v paneláku luxusem. Místo domkařů dramaticky přibylo bezdomovců.

 Jiné jeho vize, hlavně v mezinárodní politice, skončily ještě tragičtěji. Humanitární bombardování (nejen v Srbsku), zběsilá integrace i rezignace na české národní zájmy se ukázaly jako slepá ulice, i když to některým dojde až později. Ale to bych nyní nechtěl více rozvíjet.

 Vizionářství považuji za zpupné ambice samozvaných mesiášů řídit věci, které se řídit nedají a zákonitě dopadnou vždy jinak. V mnoha případech jde o výplod chorobných představ a hypertrofovaného elitářství. Někdo si arogantně osobuje právo velkopansky usměrňovat životy mnoha lidí ve jménu nesplnitelných utopických cílů. Každá vize takových věrozvěstů pak je vstupováním do života lidí, znásilňováním osobních plánů a práva jednotlivce svobodně projektovat vlastní budoucnost.

 Vždyť si uvědomme, jaké jsou nevětší vize. Začíná to u náboženské vize posmrtného života pro „správně“ věřící. Království nebeská bývají podle víry různá, nikdo o nich ještě nepodal zprávu, přesto si lidé ve jménu své víry dokáží udělat peklo na zemi.

 A aby bylo úplně jasno, další vizí byl komunismus. Je sice otázkou, nakolik byl myšlen upřímně (tato otázka platí pro všechny vize). Ale společnost, kde se každému dostane podle jeho potřeb, byla pro mnohé lákavá. Jak to skončilo, si ještě pamatujeme.

 A nacismus? Jen další vize, která velkému národu přisuzovala světovládné postavení. Pokud bychom se chtěli identifikovat s Němci, nemůžeme se divit, kolik z nich se dalo touto vizí poblouznit.

 Tak můžeme pokračovat až do přítomnosti. Stačilo informační revoluci a technologické zkracování vzdáleností považovat za globalizaci a tu pak vykládat jako nevyhnutelnou integraci a... Máme tady další šílenou vizi Evropské unie. Jen zabedněnec v tom nevidí internacionalismus převzatý z komunistické ideologie a zároveň světovládné choutky převzaté z ideologie nacistické. Kýžený „benefit“ se ovšem týká pouze zájmů největších členských zemí.

 Vizionáři svými vizemi tak neustále svádějí společenský vývoj na scestí, ovšem marně, protože každý složitý systém inklinuje k rovnováze, i kdyby pak nastaly v bodě historických zvratů dramatické události (revoluce, války, krize). Ještě horší však je, že se vizionáři vlamují lidem, kteří chtějí jen normálně žít, do soukromých životů.  To by měla být svrchovaně individuální a privátní doména bez externích manipulátorů. Člověk by měl mít právo vědět, že si lehne výhradně podle toho, jak si sám ustele.

 Složité dynamické nelineární otevřené systémy s ohromnou komplexitou a množstvím zpětných vazeb jsou nepředvídatelné a dlouhodobě se nedají řídit v rozporu s přírodními zákony, podle nichž systém hledá rovnováhu. Kolem ní sice může oscilovat, ale evoluce se nedá ošidit ani naplánovat. Nejpřirozenější je, když se lidé – každý sám za sebe – chovají správně a nedělají si pošetilé ambice usměrňovat vývoj. Jak to myslím, je zřejmé z mého článku „Prezident Klaus se vymezil proti fantasy politice“, kterým jsem před třemi lety pochválil novoroční projev prezidenta Klause.

 A tak jsem u současného prezidenta nepostrádal vize jako většina oslovených politiků. Kdyby se všichni řídili heslem TGM „nebát se a nekrást“, mohli by si své žalostné vize strčit za klobouk. Takže mi u Zemana jedna vize, kterou symbolizuje standarta EU nad Hradem, naopak přebývala.

 Svým chápavým čtenářům přeji do nového roku, aby si uměli plánovat svůj vlastní život bez berliček uměle implantovaných vizí.