Nechci už toho nebezpečného pošuka ani jmenovat

Kéž by odletěl na Mars, dříve než svým populismem udělá úplné Marťany z té důvěřivější, naivnější a méně chápavé většiny. Pokud mu dovolíme udělat Mars z České republiky, ten se jak známo hodí nanejvýš pro méně vyspělé formy života.

Opravdu mi dělá už duševní trýzeň zabývat se Paroubkem. Od určité intelektuální úrovně je to nedůstojné lidské bytosti. Ale když jsem včera otevřel noviny, nevěřil jsem opět svým očím. Vypadá to, že sexy mozek je nevyčerpatelný a dal si za cíl chrlit blbosti v takové kadenci, že vždy přebije včerejší nesmysl hovadinou ještě nebezpečnější.

Paroubkovi se totiž zachtělo dostat se k datům, které jsou v rámci daňového řízení ze zákona tajné. Potřebuje tuto bariéru překročit, aby toho mohl použít nejen k rozdmýchávání závisti a nenávisti mezi občany, ale i ke svému politickému a možná i ekonomickému zneužití. A tady končí veškerá legrace. Divím se, že si toho málokdo všimnul.

V Právu vyšel článek „Paroubek chce znát, kolik peněz mají Češi ve Vaduzu". Nechápu, kde bere tu drzost jako politik bez výkonné funkce plést se do exekutivních záležitostí, když příslušná data z německé strany převzala vláda prostřednictvím daňových orgánů. Nehledě na to, že tato data Němci získali nelegálně a nedala by se tedy ani legálně využít. Navíc proběhla informace, že tam nic zvláštního, co by mohlo zajímat správce daně není. Tato data se nedají ani využít v případném trestním nebo soudním řízení. A tak ten právní nihilismus předsedy všech našich socanů je neuvěřitelný!

Ale kvůli tomu bych článek nenapsal. Ono to bohužel není vše. Vypadla z něj totiž „perla" asi v tomto smyslu: Zpřístupnění údajů o kontech by podle právníků ČSSD neporušilo zákonem danou mlčenlivost, pokud by bylo zahájeno daňové řízení. Informace by prý byly zveřejněny na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Bože můj pohanský!

Nejsem právník, ale vím, že mlčenlivost pod vysokou sankcí upravuje zákon o správě daní a polatků, čemuž se říká lex specialis (nebo tak nějak), kdy jsou právní poměry zvlášť a výslovně upraveny zvláštním zákonem. Ten pak je pro konkrétní účel závazný. Zákon o svobodném přístupu k informacím se tedy nemůže vztahovat na daňové řízení, když speciální úprava ukládá mlčenlivost. Jistě to má oporu i v Ústavě a lidských právech obecně.

Argumentace, že právě zahájené daňové řízení prolamuje tuto ochranu daňových subjektů, je nejen diletantská, ale i šílená a zvrácená. Paroubek totiž chce, až se dostane k moci, pěkně si pročítat daňová přiznání, jako kdysi Špidla zprávy tajných služeb a Gross zprávy zvláštních policejních týmů, aby potom ukázal prstem, na koho pošle berňák. Jistě by ve výběru byli všichni političtí odpůrci.

Jakmile by bylo zahájeno daňové řízení, tak by podle svého výkladu mohl Paroubek oběť předhodit i veřejné závisti a kriminalizaci na společenskou objednávku. A to nám opravdu hrozí, když bychom dopustili, aby stále nebezpečnější Paroubek vedl příští vládu. Stěžovat si pak můžeme na lampárnu a do Brusele.

Jak zní fantastická skladba Deep Purple: Clearly Quite Absurd...